Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1914/2016

20 Cdo 1914/2016

U S N E S E N Í

Ing. A. F.

, zemřelému dne 31. července 2015, pro 7 650 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi, pod sp. zn. o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. ledna 2016, č. j. -84, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. ledna 2016, č. j. -84, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi, ze dne 9. prosince 2015, č. j. -74,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 9. prosince 2015, č. j. -74, zcela zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 27. března 2007, č. j. -5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. prosince 2007, č. j. -27 (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.) a že je povinný povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Jarošovi, Exekutorský úřad Chrudim, na náhradě nákladů exekuce 11 858 Kč s tím, že tyto náklady již byly soudním exekutorem vymoženy (výrok III.). Exekuci soud zastavil po předložení spisu soudním exekutorem k rozhodnutí o „zastavení exekuce ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ‚ ‘)“ z důvodu zániku způsobilosti povinného být účastníkem řízení, když povinný bez zanechání majetku a nemaje procesních nástupců zemřel. Se zastavením exekuce nesouhlasil oprávněný, neboť v souvislosti s touto exekucí probíhalo (a dosud stále probíhá) dovolací řízení ohledně připuštění procesního nástupnictví, které má zásadní význam pro rozhodnutí, zda exekuci zatavit, či v ní pokračovat s případnou procesní nástupkyní povinného – B. F. (manželkou povinného). Soud prvního stupně skutečnost, že povinný zemřel, posoudil jako neodstranitelnou překážku řízení a uvedl, že mu nezbylo než „řízení dle zastavit“.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako odvolací soud k odvolání oprávněného, který se domáhal přerušení exekučního řízení, případně jeho nezastavení, usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. -84, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok) a výrok III. změnil tak, že kromě nákladů již vymožených na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce ve výši 7 800 Kč se žádné další náklady soudnímu exekutorovi nepřiznávají (druhý výrok). V odůvodnění se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že smrt povinného je neodstranitelnou překážkou řízení a „exekuce proto musela být podle ustanovení zastavena“. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se oprávněný domáhá vstupu dalšího povinného do exekučního řízení. Nadto odvolací soud uvedl, že ustanovení obecně přerušení exekučního řízení vylučuje.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný v rozsahu prvního výroku dovoláním, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a sice jestli může soud rozhodnout o zastavení exekuce (z obsahu dovolání se podává, že odvolatel má na mysli zastavení exekučního řízení) dříve, než je v dovolacím řízení rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení , resp. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. ř.“) na vstup nástupce do řízení. Oprávněný v dovolání dochází k závěru, že konstantní judikaturu dovolacího soudu ohledně nemožnosti zastavení exekuce dříve, než je pravomocně rozhodnuto o procesním nástupnictví, je nutné vztáhnout i na případ, kdy sice je o procesním nástupnictví pravomocně rozhodnuto, stále však v této věci probíhá řízení o dovolání. Dále dovolatel zastává názor, že „aplikace předpisů podústavního práva provedená exekutorem a soudy obou stupňů je v předmětné věci v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu a v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, jako přepjatě formalistické, tedy napadené rozhodnutí porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces“. Dovolatel rovněž uvádí, že závěry soudů obou stupňů jsou v této věci nepřezkoumatelné, neboť jejich rozhodnutí neobsahují náležitá odůvodnění. Z těchto důvodů oprávněný navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním [ ], ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [jestli může soud rozhodnout o zastavení exekučního řízení dříve, než je v dovolacím řízení rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení , resp. ex. ř. na vstup nástupce do řízení], která nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví ( ).

Podle ustanovení § 55b odst. 1 věta druhá ex. ř. exekutor při rozhodování činí úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně.

Podle ustanovení § 55 odst. 4 ex. ř. o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který může o zastavení exekuce rozhodnout i bez návrhu (§ 55 odst. 5 ex. ř.).

Podle ustanovení ex. ř. nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Obecně platí, že o zastavení civilního soudního řízení pro nedostatek podmínek řízení rozhoduje soud ( , ). V exekučním řízení ale úkony, které v řízení o výkonu rozhodnutí přísluší soudu prvního stupně, činí soudní exekutor ( věta druhá ex. ř.). Pouze jemu je tak svěřeno postavení a některá rozhodovací oprávnění srovnatelná s postavením a oprávněním soudních osob při výkonu rozhodnutí podle . Mezi tato rozhodovací oprávnění patří i pravomoc posuzovat, zda v exekučním řízení může pokračovat, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno ( ), jakož i pravomoc zastavit exekuční řízení, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat ( ). Proto rozhodnutí o zastavení exekučního řízení přísluší pověřenému soudnímu exekutorovi.

Od institutu zastavení exekučního řízení je třeba odlišovat institut zastavení exekuce podle ustanovení ex. ř. ve spojení s ustanovením Nesouhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce, požádá soudní exekutor o její zastavení exekuční soud, který může o zastavení exekuce rozhodnout i bez návrhu ( a 5 e. ř.). Exekučnímu soudu tedy přísluší rozhodnutí o zastavení exekuce, ovšem nikoliv už rozhodnutí o zastavení exekučního řízení.

Při posouzení dovolatelem vznesené otázky dovolací soud dospěl k závěru, že exekuční soud nemůže zastavit exekuční řízení dříve, než je v dovolacím řízení rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení , neboť exekuční soud není vůbec oprávněn zastavit exekuční řízení. Odvolací soud ani soud prvního stupně nerozlišovaly instituty zastavení exekuce a zastavení exekučního řízení. Výrok soudu prvního stupně, který byl napadeným rozhodnutím odvolacího soudu potvrzen, zní, že se zastavuje exekuce, ačkoliv z odůvodnění jednoznačně vyplývá, že zastaveno mělo být exekuční řízení (přičemž takové rozhodnutí ale přísluší pouze soudnímu exekutorovi).

Nadto dovolací soud podotýká, že o vstupu manželky zemřelého povinného do exekučního řízení, o kterém je vedeno dovolací řízení pod sp. zn. , nebylo v době podání dovolání v této věci pravomocně rozhodnuto, když povinnému nebylo řádně doručeno napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. července 2015, č. j. -133, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 28. dubna 2015, č. j. 129 Ex 4715/09-127, jímž nebylo vyhověno návrhu oprávněného na rozhodnutí o vstupu B. F. do exekučního řízení na straně povinného v rozsahu poloviny vymáhané povinnosti.

Usnesení odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání ( věta první ) zrušil ( ve spojení s ustanovením ), a to včetně závislých nákladových výroků [ ]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení věty druhé věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 8. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu