Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 435/2016-326

30 Cdo 435/2016-326

U S N E S E N Í

B. V.

České republice – Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy

, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7,

o zaplacení 1.000.000,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2012, č.j. -235, takto:

I. Řízení o dovolání proti výrokům I. a II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. května 2011, č. j. -176,

se zastavuje

.

II.

Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2012, č.j. -235,

se odmítá.

III.

Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.000.000,- Kč s příslušenstvím a placení doživotní renty ve výši 20.300,- Kč měsíčně od 12. března 2007. Žalobu odůvodnil tím, že mu bylo zabráněno z politických důvodů dokončit studium na gymnáziích v Kutné Hoře a v Praze tím, že mu bylo znemožněno složit zkoušky z matematiky za 4. ročník a vykonat tak maturitní zkoušku. Od roku 1990 marně žádal o nápravu podle , žádal dále o rehabilitaci podle a vyhlášky MŠM-ČR č.j. 1665/91, ale jeho žádost dosud nebyla vyřízena. Nebyl vyřízen ani jeho protest u Městské prokuratury v Praze proti opatření ředitele školy, jímž bylo žalobci sděleno, že byl ve školním roce 1986/1987 klasifikován v matematice prospěchem nedostatečným. Proti tomuto opatření podala protest Městská prokuratura v Praze, které však rozhodnutím Školského úřadu hl.m. Prahy ze dne 29. dubna 1992 nebylo vyhověno. Proti citovanému rozhodnutí školského úřadu podal žalobce odvolání, o kterém žalovaná protiprávně nerozhodla.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. května 2011, č. j. -176, oba požadavky žalobce zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nebyl připuštěn ke složení maturitní zkoušky, protože neprospěl z předmětu matematika, nikoliv v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva podle O studijní rehabilitaci rozhoduje ředitel školy. Žalovaná jako organizační složka státu není a nebyla orgánem příslušným rozhodovat o odvolání žalobce. Žalobce neprokázal, že k ukončení jeho studia došlo z politických důvodů, nikoliv z důvodu špatného prospěchu a neprokázal ani, že žalovaná by za této situace měla jakoukoliv právní povinnost, kterou by nesplnila. Žalobci tak nesvědčí právo z odpovědnosti za škodu, a to ani podle , platného v době tvrzené diskriminace, ani podle

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. června 2012, č.j. -235, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením věci.

Dne 12. září 2012 žalobce (dále též „dovolatel“) podal vlastnoručně sepsané dovolání, které bylo dne 19. prosince 2012 doplněno jeho soudem ustanoveným právním zástupcem. Uvedeným dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu a výslovně i zamítavé výroky rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a dovolání podává z důvodu uvedeného v ustanovení , tedy nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam dovolatel spatřuje v otázce týkající se tohoto rozhodnutí ve věci samé pouze s odkazem na jiná soudní rozhodnutí. Podává výčet ustanovení , y a d, která podle jeho názoru byla porušena a obsáhle popisuje průběh událostí. Přitom zdůrazňuje, že Gymnázium v Kutné Hoře záměrně zničilo, popřípadě zfalšovalo důležité písemné materiály a gymnázium v Praze pokračovalo v represi a příkoří činěným žalobci. Dále odkazuje na konkrétní podání učiněná na soud v průběhu řízení a navrhuje provedení dalších důkazů. Závěrem navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a odložení vykonatelnosti obou rozsudků.

K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která se ztotožnila se závěry soudů obou stupňů, vyslovila názor, že dovolání není přípustné a navrhla proto jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7 ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy pokud dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Dovolatel ve svém dovolání sice odkazuje na dovolací důvod ve smyslu , t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, s tím, že za právní otázku, jež by měla být v dané věci zásadně významnou, považuje, zda lze rozhodnout ve věci samé pouze s odkazem na jiná soudní rozhodnutí, ale ve vztahu k napadenému rozhodnutí ji dále nijak nekonkretizuje. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel výslovně nesouhlasí s tím, jak byl zjištěn skutkový stav a hodnoceny provedené důkazy; v tomto směru polemizuje se závěry soudů obou stupňů a předkládá vlastní verzi jimi zhodnocených důkazů. Přitom ovšem přehlíží, že uplatnění dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním je ve smyslu vyloučeno. Pokud tedy dovolatel odvozuje zásadní právní význam napadeného rozsudku od vlastní skutkové verze, k níž dovolací soud nepřihlížel, a na ní dovolatel buduje námitku nesprávného právního posouzení svého nároku, je zřejmé, že se jeho dovolací námitka míjí s důvody, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. To ji ovšem diskvalifikuje z úvahy o jeho zásadním právním významu ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, III.ÚS 10/06).

K žalobcovu odkazu na jeho předešlá podání v řízení učiněná, Nejvyšší soud při přezkumu přípustnosti dovolání nepřihlížel (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněné pod č. 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí (srovnej ); nelze proto v něm ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy (tj. skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení).

Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, ročník 2002, str. 10).

Protože tedy nelze napadené rozhodnutí klasifikovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné, dovolací soud toto dovolání podle a odmítl pro jeho nepřípustnost.

Bylo již uvedeno, že žalobce dovoláním výslovně napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně vydané v této věci. Možnost dovolání je však ve stanovených případech vyhrazena procesním předpisem jen případům rozhodnutí odvolacího soudu. Proto není dána ani funkční příslušnost dovolacího soudu pro projednání takového „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud jako vrcholný článek v soustavě obecných soudů proto řízení v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení a , zastavil (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když žalobce neměl v dovolacím řízení se svým dovoláním úspěch, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. července 2016

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu