Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1639/2016

23 Cdo 1639/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně T. P., právně zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, proti žalované AV – HD partneři, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, IČ 27177262, právně zastoupené JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, o zaplacení částky 5 603 936 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2015, č. j. -148, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. května 2015, č. j. -116, zastavil řízení, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. září 2015, č. j. -148, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z , neboť dle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí je správné a že dovolání by mělo být odmítnuto, neboť z něj není zřejmá právní otázka, která by byla ze strany dovolatelky nastolena Nejvyššímu soudu.

Dovolání není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle .

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. ).

Dovolatelka v dovolání uvedla, že je přípustné podle , protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. V dalším textu dovolání však dovolatelka žádnou relevantní právní otázku nevymezila. Celé dovolání je pouze polemikou s právním posouzením věci odvolacím soudem, aniž by v něm byla dovolatelkou nastolena právní otázka splňující jedno z kritérií přípustnosti dovolání uvedených v .

K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. září 2015, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v .

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle , neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2016

JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu