Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5126/2015

30 Cdo 5126/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce Ing. L. B., zastoupeného JUDr. Martinou Váchovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. -119, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2015, č. j. -73, kterým byla zamítnuta dovolatelova žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč, jíž se domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) s tvrzením, že v období od 1. 6. 2012 do 31. 5. 2013 měly být uvedené orgány nečinné zejména ve vztahu k žádostem žalobce o pomoc s výchovou tehdy nezletilé dcery E..

Odvolací soud na základě podaného odvolání obšírně zopakoval a doplnil dokazování, načež se ztotožnil s právním posouzením prvoinstančního soudu a konstatoval, že jednání OSPOD nebylo nesprávným úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zejména uvedl, že v předmětném období nebyl splněn jeden ze základních zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu, jelikož odmítavý postoj dcery k dovolateli (především při zohlednění právních úkonů dovolatele, jako je žaloba na popření otcovství k dceři, či jeho způsobu vyjadřování o tehdy nezletilé) nemohl být postupem OSPOD zásadně ovlivněn.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to otázky, zda postup orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které odmítly poskytnout žádajícímu rodiči pomoc s výchovou jeho nezletilé dcery, je nesprávným úředním postupem.

Důvod dovolání žalobce spatřuje v nesprávném právním posouzení aktivity OSPOD v předmětném období ze strany odvolacího soudu (resp. jejího nedostatku), dále že soud přehlédl nečinnost OSPOD spočívající v tom, že nenařídily mediaci nebo dohled podle ustanovení , o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) nebo terapii podle citovaného zákona, nenavrhovaly svěřit nezletilou do výchovy otce, pravidelný intenzivní styk s ním ani jiná výchovná opatření k zachování rodinné vazby mezi dítětem a otcem. Následně předložil soudu několik doplňujících dovolacích otázek.

Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a jednotlivé dovolací otázky považuje za uměle vykonstruované. Dále uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou vyčerpávající, dostatečně odůvodněné a není důvod, aby byla uvedená rozhodnutí rušena a věc vrácena zpět k projednání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při současném splnění požadavků , soud však dovolání neshledal přípustné.

Odvolací soud ve své argumentaci obšírně posuzoval činnost OSPOD z hlediska naplnění kritérií , avšak uzavřel, že hlavní příčinou žalobcovy újmy spočívající v tom, že se nemohl podílet na její výchově, je odmítavý postoj dcery k jeho osobě, který je nezbytné s ohledem na její věk respektovat. Takto zjištěnou příčinu žalobcovy újmy však dovolatel nijak nezpochybňuje, což činí veškeré dovolací námitky nezpůsobilé založit přípustnost dovolání, jelikož je vztahují k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu OSPOD.

Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. 8. 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu