Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1071/2016

23 Cdo 1071/2016

U S N E S E N Í

LIONSTONE s.r.o.

KLECANY PROJECT s.r.o.

, se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24821241, zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem Praha 3, Koněvova 128/1715, o zaplacení 459 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. -66, takto:

Dovolání žalované

se odmítá.

Stručné odůvodnění:( – dále jen „ “)

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále opět jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. -66, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně posouzení prominutí zmeškání lhůty podle

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soudu dovolacího, a to od rozhodnutí ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 51/2014, v němž byl posuzován vážný důvod, který žalované zabránil ve stanovené lhůtě (do 22. 9. 2011) se písemně vyjádřit k věci, či alespoň včas soudu sdělit, že u ní nastal vážný důvod, který jí zabránil i v tom, aby soudu alespoň sdělila, že u ní vážný důvod nastal, je třeba konstatovat, že uvedené rozhodnutí při řešení této otázky vycházelo z jiných skutkových okolností, než z jakých vyšel v nyní posuzované věci soud prvního stupně a odvolací soud. V rozhodnutí ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy žalovaná podala vyjádření se k věci místo do 22. 8. 2011 až dne 14. 10. 2011 z důvodu, že ji 17. 9. 2011 zemřel manžel a kdy byl brán na zřetel na věk žalované její poměry. V nyní posuzované věci však odvolací soud v shodě se soudem prvního stupně vyšly ze zjištění, že žalovaná doručila na výzvu soudu vyjádření se k žalobě dodatečně až dne 25. 6. 2015 místo do stanovené lhůty do 3. 6. 2015 proto, že její jediný jednatel byl v období od 2. 6. do 9. 6. ošetřen (nikoliv hospitalizován) ve zdravotnickém zařízení, kde byl v rámci infúzní terapie léčen s pohybovým aparátem. Přitom výzva k vyjádření se byla žalované doručena do datové schránky již dne 4. 5. 2015. Byla-li výzva doručena fikcí, odvolací soud dovodil, že liknavý přístup žalované k jejím povinnostem (kontrolovat obsah datové schránky) nemůže jít k tíži druhé strany sporu.

V posuzovaném případě se tedy zřetelně jednalo o jiné skutkové okolnosti, než v dovolatelkou poukazovaném rozhodnutí, kdy dovolatelkou tvrzené důvody, že její jednatel byl až den před uplynutím lhůty k vyjádření se k žalobě ošetřen, nikoliv hospitalizován, ve zdravotnickém zařízení, nebyly samy o sobě dostačujícím důvodem pro závěr osvědčující tvrzení žalované ve vztahu k nemožnosti podat včas vyjádření k žalobě nebo alespoň soudu sdělit důvody, pro něž tak učinit nemůže.

Staví-li tedy dovolatelka přípustnost dovolání na tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe s poukazem na rozhodnutí, které řeší odlišnou skutkovou situaci, nemůže být dovolání přípustné, neboť napadené rozhodnutí tak nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Není-li dovolání žalované podle přípustné, Nejvyšší soud nemohl učinit jiný závěr, než dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítnout.

O případných nákladech dovolacího řízení (vyjádření žalobkyně podané k dovolání žalované) rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2016

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu