Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1619/2016

20 Cdo 1619/2016

U S N E S E N Í

JUDr. Tomáše Vrány

P. V.

, zastoupenému JUDr. Hynkem Applem, advokátem, sídlem Jiráskova 9, 750 00 Přerov,

pro 96 800,- Kč

s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, pod sp. zn. 192 EX 486/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 11. 2015, č. j. -54, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění (stručné dle ):

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil napadeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 7. 2015, č. j. -36, jímž byl návrh povinného na zastavení exekuce zamítnut; oba soudy dospěly shodně k závěru, že peněžité právo oprávněného, k jehož vymožení byla na základě pověření Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 5. 2015, č. j. -26, ustavena soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská, Exekutorský úřad Kutná Hora, započtením nezaniklo, neboť veřejnoprávní pohledávka povinného není způsobilá započtení vůči pohledávce oprávněného, která svojí povahou naopak vychází z práva soukromého, a tudíž důvod k zastavení nařízené exekuce dle ustanovení dán není. Pohledávka povinného (finanční prostředky, které v průběhu dříve vedené exekuce na majetek povinného přijal oprávněný – coby soudní exekutor – na tehdy zřízený účet) byla navíc postižena daňovou exekucí vedenou finančním úřadem; započtení tudíž brání i účinek tzv. arrestatoria.

S těmito závěry povinný – ve shodě s dříve použitou argumentací – nesouhlasí, přičemž důraz klade na oponenturu hodnocení své pohledávky jakožto veřejnoprávní. Uvedl, že soudní exekutor v rámci prováděné exekuce prodejem podniku ustanovil správce podniku, který zřídil zvláštní účet dle ustanovení a vyzval poddlužníky povinného, aby na něj skládali svá plnění. Exekuce však byla dne 18. 12. 2008 zastavena a poddlužníky ukládané prostředky, které se mezitím dostaly do dispozice soudního exekutora, tudíž měly být okamžitě jemu navráceny, což se nestalo; od okamžiku zastavení exekuce je nutno tuto pohledávku hodnotit jako soukromoprávní, neboť soudní exekutor finanční prostředky držel mimo rámec svých pravomocí (bez řádného důvodu). Dovolatel dále nesouhlasí ani se způsobem, jakým se zmíněné peněžní prostředky v dispozici soudního exekutora ocitly – ten je inkasoval jako soukromý subjekt, a nikoli coby orgán veřejné moci; jeho postup proto považuje za nezákonný a odkazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , podle kterého prostředky na účtu vytvořeném správcem podniku plnění vymožené v exekuci nepředstavují a mají tudíž být v okamžiku zastavení exekuce vydány zpět povinnému. Rozhodnutí obou soudů shledává odvolatel nesprávnými i proto, že mu znemožňují zadržované prostředky vymoci zpět.

Jako dovolací důvod uvádí dovolatel nesprávné právní posouzení své pohledávky za soudním exekutorem coby veřejnoprávní; dovolání pak shledává přípustným z důvodu zodpovězení dvou otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, a sice jaká je povaha finančních prostředků získaných soudním exekutorem „mimo zákonný rámec“, a dále, zda má povinný k nezákonně zadržovaným prostředkům dispoziční právo, tedy i právo započíst pohledávku vlastní.

Dovolatel z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání s tam vtělenou argumentací nesouhlasí a navrhuje, aby bylo zamítnuto, neboť soudy v dosavadním řízení postupovaly správně, pakliže shledaly nemožnost vzájemného započtení pohledávek pro jejich různorodou právní povahu. Namítá též, že povinnost na jeho účtu deponované prostředky vydat povinnému nastala až právní mocí rozhodnutí, jímž byla exekuce zastavena a vysvětluje, že peněžní prostředky nezískal mimo rámec zákona – jak tvrdí povinný – nýbrž je přijal do exekutorské úschovy od správce podniku.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 27. 11. 2015.

Navzdory dovolatelem uváděným předpokladům přípustnosti dovolání – jež by

samy o sobě

být dostatečnými i mohly (pročež dovolání je perfektní) – Nejvyšší soud neshledal dovolání podle ustanovení přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na dovolatelem předestřených otázkách není založeno

výlučně a bez dalšího

(jejich posouzení se do výsledku řízení nepromítá).

Rozlišování dotčených pohledávek jako „veřejnoprávních“ či „soukromoprávních“ s důsledky pro jejich započitatelnost, jež měl za významné odvolací soud, však podrobit dovolacímu přezkumu netřeba (jinak stojí za to připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , resp. v odůvodnění vyjádřené právní úvahy, které mohou být pro hodnocení této otázky v obecné rovině inspirativní).

V dané dovolací věci je totiž

třeba připomenout, co jest pro ni posléze zásadní, a sice že důvodem nezpůsobilosti započtení pohledávky povinného za oprávněným je – vzdor skutečnosti, že na něj soud odvolací poukazuje až na druhém místě – její postižení v rámci (jiné) daňové exekuce přikázáním peněžitých pohledávek nařízené Finančním úřadem v Přerově (nyní vedené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Přerov), a to následujícími exekučními příkazy:

I. exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ze dne 8. 9. 2009, č. j. 93392/09/393940807073, postihující oprávněným deponované prostředky ve výši 1 210 130,- Kč, jenž byl oprávněnému doručen dne 14. 9. 2009II. exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ze dne 8. 9. 2009, č. j. 93393/09/393940807073, postihující deponované prostředky ve výši 627 967,-Kč, jenž byl oprávněnému doručen dne 14. 9. 2009III. exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ze dne 16. 11. 2011, č. j. 186408/11/393940807073, postihující deponované prostředky ve výši 2 075 783,-Kč, jenž byl oprávněnému doručen dne 16. 11. 2011IV. exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ze dne 19. 8. 2010, č. j. 91942/10/393940807073, postihující deponované prostředky ve výši 56 705,-Kč, jenž byl oprávněnému doručen dne 19. 8. 2010 V. exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky ze dne 26. 4. 2012, č. j. 91424/12/393940803064, postihující deponované prostředky ve výši 349 192,85,-Kč, jenž byl oprávněnému doručen dne 27. 4. 2012

V souladu s ustanovením , 7 , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ustanovení totiž povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo jeho dlužníkovi (zde oprávněnému)

doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (účinek tzv. individuálního inhibitoria). Povinný tím pozbyl právo k „jakémukoli právnímu jednání (ať už jednostrannému nebo dvoustrannému), které má vliv na existenci, výši nebo splatnost postižené pohledávky. Pohledávku nelze např. postoupit, uzavřít ohledně ní dohodu o narovnání, prominout ji, změnit její splatnost,

provádět na ni započtení nebo ji k započtení použít

, apod.“ (in JIRSA, Jaromír et. al. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář, Praha: Kancelář Havlíček Brain Team, 2013, kniha V. str. 231).

Nebyla-li pohledávka povinného – proto – započitatelná, je nutně správný závěr obou soudů, že důvod k zastavení exekuce dán není.

Řečené je argumentačně ukotveno i v tom, že shodně dovodil již Okresní soud v Přerově v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č. j. -219, jímž žalobu o vydání oprávněným zadržovaných peněžních prostředků na účtu jím zřízeném v předchozím exekučním řízení, ke kterému směřuje pohledávka povinného, proti němu

pravomocně zamítl, což jest přiměřeně vztáhnout vzhledem k tamnímu skutkovému stavu i na pohledávku předmětnou (k tomuto účtu oprávněného). Na tento rozsudek

Okresního soudu v Přerově

se proto již jen odkazuje; stojí za zaznamenání, že povinný vzal odvolání, které podal, posléze zpět, a odvolací řízení bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. zastaveno.

Povinným uváděný „nezákonný rámec“ držení těchto prostředků soudním exekutorem, tudíž nemá v dané věci rozhodný význam.

Tím je výše prezentovaný úsudek, že rozhodnutí odvolacího soudu na zodpovězení dovolatelem předestřených otázek není závislé, odůvodněn; jejich posouzení – ať již jakékoli – nemůže ovlivnit dosažený výsledek řízení.

Jako nepřípustné proto Nejvyšší soud dovolání odmítl, a to se stručným odůvodněním podle ustanovení věty první,

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. července 2016

JUDr. Vladimír Kůrkapředseda senátu