Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 957/2016

4 Tdo 957/2016-72

U S N E S E N Í

F. D.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu

bere na vědomí

zpětvzetí dovolání obviněného F. D.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. , byl obviněný F. D., uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (body 1., 2. rozsudku), přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku (body 1., 2. rozsudku), zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. rozsudku), přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3. rozsudku) a byl odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. , podali obvinění F. D., F. D., M. D. a státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněných F. D. a F. D., ve výroku o vině pod bodem 1) a ve zprošťujícím výroku učiněném podle § 226 písm. b) tr. ř. a ohledně obviněného F. D., rovněž ve výroku o vině pod bodem 2), dále ve výrocích o trestech a rovněž ve výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. M. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. D., uznal vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, za uvedené jednání a za pokus zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3) nezměněn, obviněného F. D., odsoudil podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , podal následně obviněný F. D., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že v případě jednání popsaného pod bodem 3) rozsudku nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť jejich jednání úmyslně nesměřovalo ke zmocnění se cizí věci. To lze dle názoru dovolatele dovodit již z toho, že J. K. dlužil 3.750.000 Kč, což mnohonásobně převyšuje byť i jen domnělý obnos, který mohl mít u sebe v odcizené kabelce. Soudům rovněž vytkl, že se řádně nezabývaly tím, zda byl narušen objekt trestného činu loupeže. V této souvislosti vyjádřil názor, že uplatňoval svůj oprávněný zájem vyplývající z pozice věřitele vůči J. K., který ho opakovaně uváděl v omyl a ujišťoval ho o následné úhradě dluhu. Jednal tedy v odplatě, které bez dalšího nelze přičítat úmysl zmocnění se věci. Poukázal dále na porušení zásady in dubio pro reo, na absenci popisu subjektivní stránky týkající se úmyslu zmocnit se cizí věci a na nerespektování hledisek vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku při ukládání trestu. Dále uvedl, že jde o jasnou xenofobii a že je diskriminován jen s ohledem na svůj romský původ, což lze dovodit již z toho, že byl policií při zásahu brutálně zbit, ačkoli nekladl odpor a nebyl ozbrojen. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Současně s odkazem na ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného F. D., se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu se nelze úspěšně domáhat přezkoumávání správnosti soudy provedeného dokazování, ani opravy skutkových zjištění učiněných soudy, jimiž je tak Nejvyšší soud v zásadě vázán. Jedinou výjimkou, která by odůvodňovala zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, by byl případ, kdy by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu. Podle jeho názoru v trestní věci dovolatele rozhodnutí soudu uvedeným nedostatkem netrpí, neboť byly zajištěny a provedeny všechny důležité a pro rozhodnutí podstatné důkazy, tyto byly získány a posléze provedeny v souladu s procesními předpisy, přičemž soud je rovněž řádně vyhodnotil, a tedy proces dokazování nebyl svévolný. Pokud jde o obsahovou stránku podaného dovolání, domnívá se, že část námitek obviněného pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Pod uplatněný dovolací důvod bylo možno podřadit námitky obviněného v tom smyslu, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně nebyla správně vyhodnocena subjektivní stránka a objekt trestného činu. Za důvodné je však nepovažuje. Přestože obviněný popírá, že by jednal v úmyslu zmocnit se cizí věci, ze skutkových zjištění vyplývá pravý opak. Je nesporné, že poškozený J. K. byl obviněnými fyzicky napadán, a to tyčovitým předmětem, což je zřejmé jak z jeho výpovědi, tak i ze záznamu kamerového záznamu, a dovodit to lze rovněž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle nichž lze zranění obličeje, hlavy a trupu poškozeného ze soudně lékařského hlediska vysvětlit právě údery basebalovou pálkou a pěstmi. Poškozený J. K. se vyjádřil v tom smyslu, že obviněný F. D., na něj od počátku útoku křičel

„kde jsou ty peníze“

, přičemž posléze se obvinění skutečně kabelky s finanční hotovostí poškozeného zmocnili. Z toho je zřejmé, že násilné jednání obviněných směřovalo ke zmocnění se věcí poškozeného. Uvedený závěr lze dovodit i s ohledem na skutečnost, že sami obvinění zmiňují, že poškozený měl údajně F. D., z minulosti dlužit vyšší finanční hotovost. V tomto směru tedy lze souhlasit s nalézacím soudem, že ve vztahu k základní skutkové podstatě se obvinění protiprávního jednání dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě je pak s ohledem na učiněná skutková zjištění a provedené důkazy možno učinit závěr, že vzhledem k intenzitě útoku, který byl veden poměrně razantně, více osobami, pěstmi i tyčovitým předmětem, a to zejména do horní poloviny těla poškozeného a jeho hlavy, museli obvinění vědět, že poškozenému mohou způsobit vážné, až život ohrožující zranění, byli srozuměni s tím, že k takovému následku může také dojít. I v tomto směru je tedy jejich jednání třeba kvalifikovat jako úmyslně zaviněné. Pokud tedy jednání obviněného popsané pod bodem 3 rozsudku směřovalo vůči osobní svobodě, zdraví a majetku poškozeného, přičemž jen shodou náhod nedošlo ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví, bylo soudy důvodně posouzeno jako pokus zločinu loupeže ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podáním doručeným soudu dne 25. 7. 2016 vzal obviněný F. D., výslovně dovolání zpět.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. vzal předseda senátu Nejvyššího soudu zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť pro takový postup nebylo žádných překážek.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 7. 2016

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu