Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1368/2016

25 Cdo 1368/2016

U S N E S E N Í

Ing. Dr. Vítězslava Hálka

1) Ing. M. H.

,

2) Ing. J. Ch.

, obou zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, a

3) Ing. P. Š.

, zastoupenému JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o 108.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2015, č. j. -247, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 85.063,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Boučka, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická 4.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 85.063,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Boučka, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická 4.

IV. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 106.238,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jana Mikše, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobce se jako správce konkursní podstaty úpadce TREND – všeobecný investiční fond a. s. domáhá žalobou ze dne 20. 5. 2013 náhrady škody, kterou měli žalovaní (spolu s dalšími šesti původně žalovanými osobami) způsobit úpadci v letech 1995 a 1996 nevýhodnými smluvními závazky, přičemž usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2014, č. j. -165, byl nárok na zaplacení 108.000.000,- Kč s příslušenstvím vyloučen k samostatnému řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2015, č. j. -4620, byl žalobci k jeho vlastní žádosti ze dne 20. 11. 2014 udělen souhlas k vyloučení pohledávky, o kterou v tomto řízení jde, z konkursní podstaty úpadce.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2015, č. j. -247, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2015, č. j. -146, jímž byla žaloba z důvodu promlčení uplatněného nároku zamítnuta, není přípustné podle Dovolatel namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, jestliže neshledal námitku promlčení, kterou žalovaní vznesli, za rozpornou s dobrými mravy. Domnívá se, že závěr odvolacího soudu spočívá v názoru, že „bezpodmínečnou podmínkou“ rozporu námitky promlčení s dobrými mravy je zavinění marného uplynutí promlčecí lhůty ze strany dlužníka. Odvolací soud však své rozhodnutí s odkazem na přehledné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně založil na závěru, že žalovaní nebránili oprávněným osobám ve včasném uplatnění práva na náhradu škody a promlčení naopak svým nedbalým jednáním zavinil sám investiční fond, proto v daném případě nenastala taková výjimečná situace, kdy by uplatnění námitky promlčení bylo zjevným zneužitím práva na úkor poškozeného, jenž promlčení nezavinil. Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou k tzv. šikanóznímu výkonu práva a k okolnostem, za nichž výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , publikovaný pod č. 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sbírka“). Dovolatel sice vyjadřuje přesvědčení, že závěr o promlčení žalovaného nároku je zjevně nespravedlivý, ovšem konkrétní důvody z hlediska počínání žalovaných neuvádí, kromě poukazu na to, že škodu způsobili úmyslně. Uplatněné námitky spočívající v odkazu na úmyslné jednání žalovaných tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem a přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, sloužícího ke sjednocování judikatury obecných soudů, podle nemohou založit.

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani námitka, že právní vztahy poškozeného investičního fondu s prvním a druhým žalovaným, včetně otázky promlčení, neměly být posuzovány v režimu , obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), ale podle , (dále též jen „obč. zák.“), protože jednání žalovaných zjevně přesáhlo rámec jinak obchodněprávního vztahu. Spočívá-li totiž zdůvodnění tohoto názoru dovolatele v hodnocení jednání žalovaných jako úmyslného a protiprávního, a tím hrubě se příčícího dobrým mravům, jsou dovolacímu soudu opět k rozhodnutí předkládány otázky spočívající v posouzení zjištěného skutkového stavu, jejichž řešení mu ale vzhledem k tomu na rozdíl od nalézacího soudu nepřísluší. Nelze navíc přehlédnout, že i kdyby byla otázka promlčení žalovaného nároku posuzována obdobně jako v případě třetího žalovaného podle obč. zák., došlo by k promlčení nároku vzhledem ke kratší dvouleté subjektivní promlčecí době (oproti čtyřleté promlčecí době podle a 398 obch. zák.) ještě dříve, takže žaloba by musela být vůči prvnímu a druhému žalovanému také zamítnuta.

Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel dále v tom, že odvolací soud neaplikoval podle , (dále též jen „o. z.“), ustanovení o. z., které zapovídá vznesení námitky promlčení, pokud by se účastník řízení měl jejím prostřednictvím obohatit ze svého protiprávního jednání. Ani tato námitka nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž ustanovení o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo pravou zpětnou účinnost ustanovení až 14 o. z. na právní vztahy vzniklé do 31. 12. 2013 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , č. 4/2016 Sbírky).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první odmítl.

K námitce třetího žalovaného obsažené ve vyjádření k dovolání, že žalobce jakožto správce konkursní podstaty po vyloučení pohledávky, o kterou v tomto řízení jde, z konkursní podstaty úpadce, není oprávněn k podání dovolání podle , Nejvyšší soud uvádí, že bylo-li s žalobcem v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem jednáno jako s účastníkem řízení (o vyloučení žalované pohledávky opomněl oba soudy informovat) a bylo-li odvolacím soudem vydáno pravomocné rozhodnutí zasahující do právních vztahů účastníků řízení, je žalobce účastníkem řízení před dovolacím soudem, které svým dovoláním ostatně sám vyvolal. Uvedené platí bez ohledu na to, že již skutečně není osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení daného nároku [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], protože oprávnění nakládat s pohledávkou, včetně aktivní věcné legitimace k jejímu vymáhání, přešlo zpět na úpadce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , č. 8/2005 Sbírky, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2012).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto. Žalovaní 1) a 2) mají právo na náhradu nákladů, které se skládají ze snížené odměny společného advokáta ve výši 70.000,- Kč podle , , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy oba po 85.063,- Kč. Žalovaný 3) má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 87.500,- Kč podle , , , a za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy 106.238,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. června 2016

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu