Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
9A5B4CED27BFD22FC125803B00471492.html
HTML · 12.67 KB
No categories available
21 Cdo 2408/2016
21 Cdo 2408/2016
U S N E S E N Í
Mgr. P. Č.
České republice – Ministerstvu obrany,
se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, IČO 601 62 694, o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 73/2015 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č.j. 23 Co 19/2016 -79, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2016 č.j. 23 Co 19/2016 -79 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99 , který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2388/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013 , z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce zavinění ve formě úmyslu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003 ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovozuje-li žalobce, že jednání žalovaného není v souladu s dobrými mravy, vychází též z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalobce nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2016
JUDr. Zdeněk Novotnýpředseda senátu