Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1872/2016

21 Cdo 1872/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně I. C., zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573/12, proti žalovanému Ing. R. Z., zastoupenému JUDr. Viliamem Vidovičem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pod Letištěm č. 927/32, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -147, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viliama Vidoviče, advokáta se sídlem v Olomouci, Pod Letištěm č. 927/32. Stručné odůvodnění ( ):Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2015, č. j. -147, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu právního úkonu, kterým je i smlouva o zřízení zástavního práva srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , uveřejněného pod č. 81/2007 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , z nichž vyplývá, že vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti ( ve znění účinném do 31. 12. 2013), výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně, pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.Námitka žalobkyně, že „byla subjektivně přesvědčena (v dobré víře) na základě rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově v dědickém řízení ze dne 29. 10. 2003, že nabývá vlastnictví k nemovitostem bez zástavního práva“ není důvodná, neboť ochrana dobré víry v českém právním řádu neplatí obecně, ale jen v případech stanovených zákonem, a vzniklé zástavní právo (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013) působí proti "každému pozdějšímu vlastníku" zástavy ( , ve znění účinném od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2013); pozdějším vlastníkem zástavy se rozumí ten, kdo nabyl své vlastnické právo k zástavě poté, co již vzniklo zástavní právo, (po osobě, jež vlastnila věc v době, kdy k ní vzniklo zástavní právo – jak je tomu v projednávané věci).Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.