Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1057/2016

22 Cdo 1057/2016

U S N E S E N Í

J. L.,

1) T. V.,

2) Ing. J. V.

,

3) M. K.

, všem zastoupeným JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 167/4, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1), 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 10. 2015, č. j. -444, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Svitavách („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 1. 2014, č. j. -293, určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků v katastrálním území a obci O., a to parc. č. 2344/1, parc. č. 2344/3, parc. č. 2353, parc. č. 6323, parc. č. 6324, parc. č. 6325, parc. č. 6326, parc. č. 6327, parc. č. 6331 a parc. č. 6332 (výrok I.). Dále zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že oni jsou výlučnými vlastníky pozemků uvedených ve výroku I., a zamítl i vzájemný návrh na žalovaných na uložení povinnosti žalobkyni k placení nájemného ve výši 3 000,- Kč za hektar a rok (výrok II.). Žalovaným uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 401 Kč.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalovaných poté, kdy jeho předchozí rozhodnutí bylo k dovolání žalobkyně zrušeno ve výroku I. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. -407, rozsudkem ze dne ze dne 6. 10. 2015, č. j. -444, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. a ve výroku II., pokud jím byl zamítnut vzájemný návrh žalovaných na určení vlastnictví, potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní 1), 2) a 3) dovolání, jehož přípustnost opírají o („ “) a uplatňují dovolací důvod uvedený v

Žalovaní přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvolací soud v části svého právního posouzení nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu, část právních otázek dosud Nejvyšším soudem nebyla uspokojivě řešena a podle názoru žalovaných výklad zaujatý odvolacím soudem vybočil z mezí dříve vyjádřených právních názorů Nejvyššího soudu. Mají za to, že právní hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem je neúplné, nepřesné a vadné a dostává se do rozporu se zjištěným skutkovým stavem.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

K námitce, že nebylo prokázáno, že M. K. prodal V. L. i sporné pozemky: Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelé uplatňují. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil v tom smyslu, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ). Dovolatelé v souvislosti se zjišťováním skutkového stavu nevytyčují žádnou právní otázku, podávají jen svou verzi a nastiňují jiný způsob možného hodnocení důkazů. Za této situace musí dovolací soud vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem který dovolací soud vyslovil v rozsudku ze dne 3. 6. 2014, č. j. -407; nesoulad s (v dovolání neupřesněnou) judikaturou dovolací soud neshledal.

V rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl: „ č. stanoví, že se jím řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti ( č. - o. z.). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů ( o. z.). Protože v dané věci jde o tzv. vlastnickou žalobu, kterou se uplatňuje věcné právo (viz i systematické zařazení a násl. o. z.), je třeba od 1. 1. 2014 vztah mezi žalujícím vlastníkem (jiným oprávněným z věcného práva) a žalovaným, který mu věc zadržuje, posoudit podle č. Jedině v případě, že by šlo o ta práva a povinnosti, které vznikly a dospěly již před tímto dnem (např. právo oprávněného držitele na vypořádání s vlastníkem ohledně vydávané věci, došlo-li k vydání před 1. 1. 2014), by bylo třeba postupovat podle č. Tento závěr vyslovil dovolací soud již v rozsudku ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. “. Lze odkázat i na úvahu odvolacího soudu na str. 9 jeho rozsudku.Pokud jde o aplikaci o. z., ta vychází z předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci; z obsahu dovolání se podává, že dovolatelé žádají, aby dovolacím soudem vyřešená otázka byla posouzena jinak. K tomu však nejsou důvody. V uvedeném ustanovení se uplatňuje tradiční námitka „rei venditae ac traditae“ (věci prodané a předané), kterou znalo již římské právo. Tato námitka vychází ze zásad slušnosti a spravedlnosti; jde o to, že ten, kdo věc převedl, když nebyl jejím vlastníkem, nemůže získat výhody z toho, že tato smlouva neměla za následek převod vlastnictví, jestliže je sám později nabyl. O pravou retroaktivitu tu nejde; právní skutečnosti (prodej již prodané věci) sice nastaly před účinností nového , obsah právního poměru vyvolaného prodejem věci se však řídí novým , a to až od nabytí jeho účinnosti ( o. z.). O retroaktivitu by šlo, kdyby právní důsledek dříve nastalých právních skutečností byl zpětně konstituován již pro dobu před nabytím účinnosti nového zákoníku. I kdyby tohoto ustanovení nebylo, přicházelo by do úvahy posoudit obranu žalovaných z hlediska principu dobrých mravů a toho, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ( , ve spojení s o. z.). To platí i pro podobné jednání právního předchůdce; to, že takové jednání má účinky i pro právní nástupce (dědice), ostatně uznávala i nauka k obdobnému ustanovení OZO – viz např. SEDLÁČEK, J., Právo vlastnické. Praha 1934, s. 155. Úvahy dovolatelů o „dědičném hříchu“ (tedy o tom, že uvedenou vadu by nebylo možno nikdy zhojit) neobstojí; nástupcům totiž může poskytnout ochranu princip materiální publicity katastru nemovitostí (viz tamtéž), nelze vyloučit ani úvahu o vydržení práva. V daném případě však v době, kdy žalovaní uplatnili restituční nárok, na pozemku hospodařili a drželi jej právní předchůdci žalobkyně a ti též byli v katastru evidování jako jeho vlastníci; za této situace nemohla mít žalovaná strana objektivní dobrou víru ve své vlastnictví, neboť uvedené okolnosti v ní musely při zachování obvyklé opatrnosti vyvolat pochybnost o tom, kdo je vlastníkem.

Dovolání žalovaného 2) Ing. J. V. je navíc podáno opožděně. Žalovaný 2) vypověděl 17. 3. 2014 plnou moc, kterou udělil žalovanému 1) T. V. (viz čl. 330), proto soud prvního stupně doručoval rozsudek Krajského soudu čl. 444 přímo J. V. (čl. 453). Vzhledem k tomu, že rozsudek žalovanému 2) byl doručen 10. 11. 2015 a dovolání bylo podáno 21. 1. 2016, jde o dovolání opožděné. V záhlaví rozsudku odvolacího soudu je nesprávně uvedeno, že žalovaný J. V. je zastoupený T. V. Již proto muselo být jeho dovolání odmítnuto ( ve spojení s ).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne14. července 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu