Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5441/2015

ROZSUDEK

A. S.

M. S.

, zastoupené Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. -372, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. -372, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 6. 2014, č. j. -334, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 8. 2015, č. j. -378, rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a žalované (dále také „SJM“) tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal bytovou jednotku číslo 579/4 se spoluvlastnickým podílem o velikosti 901/32112 na společných částech domu č. p. a na pozemcích parcelních čísel 76/54, 76/61, 76/66, 76/67, 76/68, 76/69, 76/70, 76/71, 76/72, 76/73, 76/74, 76/79, 76/80 a 76/81, vše zapsané na listu vlastnictví 4621 pro katastrální území S., obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, v ceně 4 300 000 Kč [Výrok I a)], a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/32 na nebytové jednotce č. 579/101, garáži, se spoluvlastnickým podílem 7439/32112 na společných částech domu č. p. a na pozemcích shodných parcelních čísel jako ve výroku I a), zapsaných na listu vlastnictví 4545 pro stejné katastrální území, v ceně 250 000 Kč [Výrok I b)]. Dále přikázal do vlastnictví žalobce movité věci v celkové ceně 118 892,10 Kč (výrok II.), pohledávku ze sporožirového účtu u České spořitelny, a. s., číslo účtu 1285917043/0800 na jméno žalobce se zůstatkem ke dni 13. 7. 2012 ve výši 19 585,65 Kč (výrok IV.) a závazek vůči Modré pyramidě stavební spořitelny, a. s., ze Smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 1 986 838 9 52, ve výši 444 179,78 Kč (výrok VI.). Žalované přikázal do výlučného vlastnictví movité věci v ceně 100 Kč (výrok III.) a pohledávku z běžného účtu u ČSOB, a. s., číslo účtu 186151148/0300 na jméno žalované se zůstatkem ke dni 13. 7. 2012 ve výši 22 011,48 Kč, zohledněným částkou 18 411,48 Kč (výrok V). Žalobci uložil, aby zaplatil žalované na vyrovnání jejího podílu částku 784 521,20 Kč (výrok VII.), žalované uložil, aby vyklidila bytovou jednotku přikázanou výrokem I a) žalobci a vyklizenou ji žalobci předala (výrok VIII.). Rozhodl také o vrácení složených záloh a o nákladech řízení (výroky IX. – XI.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, č. j. -372, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VII. jen tak, že výše vypořádacího podílu činí 858 308 Kč; ve zbývající části tohoto výroku a ve výrocích ve věci samé I., II., III., IV., V., VI. a VIII. rozsudek potvrdil s tím, že upřesnil označení bytových jednotek a s nimi souvisejících přikázaných částí domu a pozemků, na nichž dům stojí (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 13. 7. 2012 a k vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů dohodou (dále „SJM“) nedošlo. Při vypořádání vyšel z toho, že podíly účastníků jsou stejné. Soud zohlednil , , ve znění ke dni zániku společného jmění manželů (dále jen „ “), podle kterého má každý z manželů právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek. S přihlédnutím k uplatněným vnosům určil výši podílů obou účastníků a rozhodl o vypořádání společného jmění manželů.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, stejně jako se způsobem určení velikosti podílů. Odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu hodnocení pouze co do možnosti uplatnit některé vnosy účastníků. S ohledem na jinak zjištěnou výši uplatnitelných vnosů proto změnil výrok ve výši náhrady na vyrovnání podílu.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Důvodem podání dovolání je dovolatelkou tvrzené nesprávné právní posouzení věci ( ). Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, postupoval při výpočtu vypořádacího podílu nesprávně tak, že neodečetl vnosy každého z rozvedených manželů do SJM od celého zjištěného rozsahu SJM. Nesprávný je právní závěr, že vnos představovaný pohledávkou manžela směřuje vůči druhému z manželů, a proto je třeba odečíst jej od poloviny SJM, která by náležela druhému z manželů. Správně měl odvolací soud odečíst vnosy od celého zjištěného rozsahu SJM a teprve z takto zjištěné částky vycházet při výpočtu vypořádacího podílu. K tomu dovolatelka odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu, a to na rozsudek ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , a usnesení ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. . Navrhuje napadený rozsudek zrušit a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření uvedl, že považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje dovolání zamítnout.

Protože řízení ve věci bylo zahájeno před 1. 1. 2014, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Nejvyšší soud projednal dovolání podle z roku 1964, neboť vypořádání společného jmění manželů zaniklého před 1. 1. 2014 se podle , , řídí dosavadními právními předpisy (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle (napadené rozhodnutí není v souladu s judikaturou dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je již ustálena v tom, že „co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku; druhým manželem však jen ve výši odpovídající poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 11. 1969, sp. zn. , publikováný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/1970.). Shodně rovněž dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy 22/2012, str. 804, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil, že „pohledávka toho z manželů, který ze svého výlučného majetku něco vynaložil na společný majetek (tzv. „vnos“) nesměřuje vůči druhému z manželů, ale vůči celé mase společného jmění, jehož skutečná hodnota je nižší o výši hodnoty vnosu. Proto nelze hodnotu vnosu odečítat od částky, kterou by měl účastník zaplatit druhému na vyrovnání podílů.“

Tato úvaha vychází z předpokladu, že vynaloží-li jeden z manželů něco ze svého výlučného majetku na společný majetek obou manželů, zvětší se tím hodnota nejen podílu druhého z manželů, nýbrž i jeho podílu, neboť celý společný majetek se zvětší [k tomu srovnej stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu zákonných ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví z 3. 2. 1972, Cpj 86/71, publikované pod č. R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na ně navazující judikaturu k společnému jmění manželů, kterou dovolatelka uvádí - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. )].

Dovolací soud se rovněž podrobně vyjádřil k správnému způsobu vypořádání vnosů, neboť zákon metodiku zohlednění vnosů při vypořádání společného jmění manželů neobsahuje (viz např. rozsudek ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ).

V souladu s touto ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je výpočet vypořádacího podílu následující:

1. Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen „výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů. 2. Způsob určení výše podílu každého z manželů:a) Od výchozí částky celkové masy SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy obou účastníků.b) Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky (zbytek představuje „dluh“ SJM vůči oběma účastníkům). Jde o výchozí částku sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na „čistém“ majetku.c) K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil po zániku SJM na společný dluh – s tou je třeba nakládat jako s vnosem). Součet obou takto zjištěných částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů (tj. výchozí částku).d) Jestliže byl v řízení však některému z účastníků přikázán k úhradě společný dluh, pak - protože i na úhradě dluhu se účastníci podílejí stejný dílem – je druhý účastník povinna nahradit protistraně částku odpovídající polovině tohoto dluhu. Odečtením této částky od vypořádacího podílu žalobkyně vychází 1.161.151,60 Kč jakožto částka, kterou má žalobkyně obdržet od žalovaného na vypořádání zaniklého společného jmění manželů.3. Vyčíslení konkrétního vypořádacího podílu:Konkrétní vypořádací podíl se vypočítá tak, že se základní podíl, který na každého účastníka připadá [bod 2 b)], zvýšený o hodnotu jeho vnosu [bod 2 c)] a snížený o polovinu společného dluhu, který je přikazován k zaplacení protistraně [bod 2 d)], porovná s hodnotou majetku, který je účastníkovi přikazován; je-li mu přikazován majetek o vyšší hodnotě, je třeba mu uložit povinnost vyrovnat takto určenou výši podílů v penězích, má-li dostat majetek o hodnotě nižší, než jaká na něj připadá, musí mu druhý účastník rozdíl doplatit. K uvedenému viz i konkrétní příklady výpočtu ve výše uvedených rozhodnutích sp. zn. , , , publikovaných na www.nsoud.cz.

V projednávané věci však odvolací soud postupoval jinak; nejprve rozdělil výchozí částku na dvě poloviny. Od jedné poloviny odečetl hodnotu majetku přikázané žalované, polovinu splatné části dluhu přikazovaného k zaplacení žalobci, polovinu částky splacené žalobcem po zániku SJM na společný dluh a celkovou výši vnosů žalobce na společný dluh; podobně postupoval i při výpočtu podílu žalobce. Je zjevné, že tento postup se zásadně liší od postupu, ze kterého vychází judikatura dovolacího soudu; rozhodnutí odvolacího soudu je tak s uvedenou judikaturou v rozporu a spočívá na nesprávném právním hodnocení věci.

Dovolání je tedy důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu