Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 567/2016

11 Tdo 567/2016-25

U S N E S E N Í

J. Z. ,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. ,

byl J. Z. uznán vinným pod bodem 1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř let a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Statutární město Havířov bylo se svým nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že

1. v době nejméně od počátku 2014 do 2. 1. 2015 v H. , okres K. , a jinde na různých místech prodával a daroval dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 v návaznosti na , a to zejména:- J. F. prodával po dobu nejméně jednoho roku 3-4x týdně pervitin za částky od 200 do 800 Kč v množství od 0,1 gramu do jednoho gramu, celkově mu prodal nejméně 100 gramů pervitinu,- D. K. předal zdarma nejméně jednu „lajnu“ pervitinu na jedno užití, - osobám pod přezdívkami „R. “, „V. “, „C. “, „P. “, „F. “, „R. “ a „P. “ předal nezjištěné množství pervitinu,přičemž jmenovaní si následně drogu aplikovali, a dalších 5,2974 gramů metamfetaminu, obsahujícího 4,1902 gramů metamfetaminu baze, tedy 79,1% čistoty, měl připraveno k další distribuci,a tohoto jednání se dopustil, přestože byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. , ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. , které nabylo právní moci dne 12. 1. 2010, mj. pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle odst. l, 2 písm. a) tr. zák. mj. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , byl z tohoto výkonu trestu podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 4 let a 6 měsíců,2. dne 2. 1. 2015 v době kolem 20.14 hodin v H. – D. D. , okres K. , po ul. Z. a jinde bez vážného důvodu a po předchozím užití pervitinu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Vectra, RZ ......., ač si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Havířova, odboru vnitra a živnostenského úřadu ze dne 22. 8. 2014, č. j. OVV1/29078/2014/Šve, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2014 a se kterým se před jízdou seznámil, pro spáchání přestupku dle zákona číslo uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž v důsledku předchozí požité drogy, nepřizpůsobení rychlosti jízdy vozidla povaze a stavu komunikace, svým schopnostem a vlastnostem vozidla nezvládl řízení, automobilem sjel z pozemní komunikace, narazil do oplocení hřiště TJ D. D. a do kovového sloupu dopravní značky, čímž způsobil Magistrátu města Havířova škodu ve výši 2 706 Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. ,

podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Schulhausera dovolání.Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný namítl, že od začátku trestního řízení vypovídal a popsal podrobně trestnou činnost, která mu je obžalobou kladena za vinu. Trvá na tom, že jednání uvedené pod bodem 1 rozsudku nenaplnilo skutkovou podstatu přisouzeného zločinu. Z jeho výpovědi i ostatních důkazů vyplývá, že se mohl dopustit toliko přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. K jednání uvedenému pod bodem dva se pak v plném rozsahu doznal a omluvil se za něj. Obviněný uvedl, že drogy nalezené ve vozidle byly pouze jeho a měl je pro vlastní potřebu. V průběhu řízení byla vyslechnuta řada svědků, přičemž nikdo z nich nepotvrdil, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Svědek F. před soudem logicky vysvětlil, z jakého důvodu proti obviněnému v přípravném řízení křivě vypovídal. Důkazy byly soudy hodnoceny tendenčně v neprospěch obviněného. Obviněný poukazuje na úřední záznam ze dne 17. 2. 2015 obsahující hodnocení výpisu telekomunikačního provozu, v rámci kterého byly vybrány osoby, které jej kontaktovaly ve více než deseti případech. Pokud by byla pravdivá výpověď svědka F. , pak by se zde muselo objevit telefonní číslo jeho matky. Ze strany policie byly vyslechnuty desítky osob, avšak kromě svědka F. a K. se žádný nevyjádřil v tom směru, že by mu obviněný dal, prodal či nabídl drogu. Podle obviněného tak jde o extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy. Notýsek modré barvy, ve kterém byly uvedeny přezdívky a finanční částky, patřil jeho přítelkyni, obviněný do něj také občas zapisoval. Státní zástupkyně jména všech těchto osob znala, ani jednu z nich však nepředvolala k podání svědecké výpovědi.

Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. , zrušil a věc přikázal uvedeným soudům k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Obviněný bez hlubší argumentace vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu a nabízí závěry vlastní, konkrétní (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů přitom neoznačil, respektive jej vztáhl k několika skutkovým námitkám. Jeho argumentace tak ve skutečnosti nesměřuje primárně k případnému porušení ústavněprávních norem, ale pouze předkládá vlastní verzi skutkového děje bez ohledu na zcela opačná zjištění, jež vyplynula z provedeného dokazování, a aniž by reagoval na argumentaci, kterou k obdobným námitkám uvedl ve svém rozsudku již soud prvního stupně.

K tomu lze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný jednak opomíjí výpověď svědka K. , který i v hlavním líčení připustil, že od něj měl pervitin, jednak nereaguje na hodnocení výpovědi svědka F. z přípravného řízení, v rámci které tento svědek vylíčil detaily korespondující s dalšími důkazy. Následně opomíjí i soudem prvního stupně citované vysvětlení státní zástupkyně k záznamu SKPV ze dne 17. 2. 2015, tedy že se jedná o telefonní čísla na paušál, jejichž uživatelé byli policii známí (policie v této souvislosti kladla důraz na osoby užívající pervitin), je proto logické, že matka svědka F. se v policejní databázi nenachází.

Uplatněnými námitkami tak obviněný nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani relevantním způsobem nenamítl případ porušení svého práva na spravedlivý proces.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Z. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2016JUDr. Karel Haschpředseda senátu