Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1586/2015

26 Cdo 1586/2015

U S N E S E N Í

I. M.

Bytovému družstvu Alberta Kučery 10

, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Alberta Kučery 1200/10, IČO: 25909762, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 361/9, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013, č. j. -348, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby žalovanému bytovému družstvu (dále jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“) byla uložena povinnost uzavřít s ním nájemní smlouvu k

„družstevnímu bytu č. 27 o výměře 74,87 m

2

, sestávajícímu ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se v 6. podlaží domu č. p. na ulici“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), nebo – nebude-li to možné – k jakémukoli jinému bytu nacházejícímu se v předmětném domě.

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. listopadu 2011, č. j. -297, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Ze shodných tvrzení účastníků zjistil zejména následující skutečnosti. Bytové družstvo bylo založeno za účelem odkoupení (privatizace) předmětného domu z obecního (městského) majetku a v současné době je jeho vlastníkem. Zakládajícími členy družstva byli tehdejší nájemci bytů v domě, k nimž patřila rovněž nájemkyně předmětného bytu B. M. – matka žalobce. Ještě předtím, než družstvo nabylo vlastnické právo k domu, převedla B. M. jako členka družstva svá členská práva a povinnosti v družstvu na žalobce, písemně to oznámila družstvu a předložila i písemný souhlas žalobce s převodem členství. Žalobce se stal členem bytového družstva, což v jiném řízení mezi stejnými účastníky deklaroval Vrchní soud v Olomouci (pravomocným) usnesením ze dne 27. dubna 2010, č. j. -403. Podle čl. 13 odst. 1 písm. b/ původních stanov družstva, platných též v době rozhodování obou soudů (dále jen „Stanovy“), mezi práva člena družstva patřilo rovněž

„právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu nebo nebytovému prostoru, který jako člen užívá či získá k němu nájemní právo vstupem do družstva“

. Na základě uzavřených nájemních smluv byly všechny byty v předmětném domě přenechány do užívání jiných osob; matka žalobce B. M. pak je (dosud nepřestala být) nájemkyní předmětného bytu (což vzal „za zjištěno“ ze shodných tvrzení účastníků). Na tomto skutkovém základě se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou, zda žalobce jako člen družstva má právo na užívání konkrétního bytu v domě nebo mu přísluší pouze

„právo (

obecné

) na přidělení bytu v předmětném domě“

. V této souvislosti konstatoval, že ačkoli bylo vůlí zakládajících členů družstva stanovit, že každý z nich (případně z jejich právních nástupců) bude mít vůči družstvu právo na uzavření smlouvy o nájmu právě toho bytu, jejž užíval již jako jeho dosavadní nájemce, právně relevantní je pouze vůle vyjádřená v části čl. 13 odst. 1 písm. b/ Stanov, v níž je stanoveno, že mezi práva člena družstva patří

„právo na uzavření nájemní smlouvy k bytu…“.

Dovětek, že toto právo se týká

„bytu…, který jako člen užívá či získá k němu nájemní právo vstupem do družstva“

, podle něj nelze smysluplně vyložit, a proto je neurčitý

„pod sankcí neplatnosti“

. Z toho usoudil, že žalobci může být přenechán do nájmu i jiný než předmětný byt. Poté zdůraznil, že určují-li stanovy obecně, že členu družstva přísluší právo na přidělení bytu, přičemž družstvo má pouze jediného nebydlícího člena, může se takový člen za situace, kdy mu družstvo neodůvodněně odpírá právo přiznané stanovami, domáhat tohoto práva soudní cestou (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Uzavřel, že není-li právně volný žádný z bytů v domě, nejde o situaci, kdy by družstvo jedinému nebydlícímu členu neodůvodněně odpíralo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu (přiznané Stanovami), a proto žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. ledna 2013, č. j. -348, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správné pokládal rovněž právní názory, které na jeho základě přijal soud prvního stupně. K žalobcově námitce, že dané řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací a že z tohoto důvodu jsou soudy povinny samy zjišťovat všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci, doplnil, že předmětné řízení je řízení sporné a je tedy povinností účastníků navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, jak vyplývá ze zásady projednací zakotvené v ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Dovolání žalobce (dovolatele) proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII ).

Vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám nelze především ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatel právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnil a jeho prostřednictvím namítl tzv. jinou vadu řízení. K tomu lze jen dodat, že k jiným vadám řízení lze přihlédnout, je-li dovolání přípustné (srov. ); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou.

Dovolání především není – nahlíženo z perspektivy ustanovení – přípustné pro řešení otázky procesního práva (otázky, zda je předmětné řízení ovládáno zásadou vyšetřovací ve smyslu ), neboť na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). Zde je nezbytné připomenout, že vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníka řízení; povinnost soudu provést v řízeních vypočtených v ustanovení i jiné než účastníky navržené důkazy s sebou nese jen to, že případné nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní nemůže být účastníku na újmu z hlediska výsledku řízení o věci samé (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 866). Jelikož v posuzovaném případě odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o věci samé v neprospěch dovolatele pro nesplnění povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní, lze jím vyřčený právní názor, že předmětné řízení je ovládáno zásadou projednací (tedy protipólem zásady vyšetřovací) zakotvenou v ustanovení , chápat pouze jako argument podpůrný (argument „navíc“).

Při posuzování (hmotněprávních) dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 10. září 2014, sp. zn. , uveřejněným pod č. 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž poukázal dovolatel (dále jen „uveřejněné rozhodnutí“), byla do té doby jednotná soudní praxe usměrněna (změněna) v tom smyslu, že na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené podle § 230 obch. zák. na nabyvatele přecházejí též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu). Nájemní vztah v podobě práva nájmu družstevního bytu tedy nadále trvá, avšak dochází v něm ke změně subjektů, kdy na místo původního člena družstva a nájemce bytu vstupuje nabyvatel členství. Podmínkou vzniku subjektivního práva nabyvatele k užívání družstevního bytu původního člena družstva proto není uzavření nové nájemní smlouvy (srov. odůvodnění uveřejněného rozhodnutí).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o přechodu nájmu družstevního bytu na nabyvatele členského podílu v bytovém družstvu se nemůže prosadit v případě, kdy v době uzavření dohody o převodu členských práv a povinností podle § 230 obch. zák. nesvědčilo převodci právo nájmu družstevního bytu, jako v posuzované věci, neboť v postavení pronajímatele bytu nebylo bytové družstvo (převod se uskutečnil v době, kdy družstvo ještě nebylo vlastníkem předmětnému domu). Nebylo-li v době převodu členství B. M. nájemní právo k bytu právem, které by jí svědčilo vůči bytovému družstvu, je pojmově vyloučeno, aby neexistující právo „přešlo“ na dovolatele (nabyvatele členství) v důsledku převodu „členských práv a povinností převodce vůči družstvu“. Zbývá dodat, že neměla-li B. M. v době zcizení družstevního podílu předmětný byt v nájmu od bytového družstva, je z tohoto důvodu vyloučeno uvažovat rovněž o zániku jejího nájmu bytu podle § 714 věty první obč. zák.

Z uvedených důvodů je tedy v konečném důsledku v souladu s ustálenou soudní praxí právní názor, že matka dovolatele B. M. nadále je (dosud nepřestala být) nájemkyní předmětného bytu.

Z řečeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu