Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2047/2016

20 Cdo 2047/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Fio banka, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, identifikační číslo osoby 61858374, zastoupené JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Jevanech, Lesní 15, proti povinným 1) RNDr. Ing. J. G., M. p. B., 2) A. G., M. p. B., a 3) GERLAND, s. r. o., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Rymáňská 578, identifikační číslo osoby 25053639, s účinky od 17. dubna 2015 v konkursu, všem zastoupeným Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně 426, pro 3 558 799,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání všech povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. -181, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jaroslava Tvrdíka ze dne 23. 4. 2012, č. j. R05 FB/GERLAND/2011-04 (dále „exekuční titul“ nebo „rozhodčí nález“), který byl povinným řádně doručen a dne 15. 5. 2012 nabyl právní moci. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodčí doložka a rozhodčí nález jsou platné, neboť rozhodce JUDr. Jaroslav Tvrdík nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen (náhradní rozhodce JUDr. Lubomír Procházka, zástupce oprávněné v rozhodčím řízení, tudíž spor nerozhodoval) a v souladu se zákonem je rovněž rozhodcem vydaný výrok o příslušenství vymáhané pohledávky a o nákladech řízení, vše se zřetelem ke skutečnosti, že ve věci nešlo „o spotřebitelskou smlouvu“, ale o obchodněprávní vztah [třetí povinné byl „jako podnikatelskému subjektu“ poskytnut úvěr a k tomuto závazku přistoupili povinní 1) a 2) jako statutární zástupci dlužníka]. Námitku o podjatosti rozhodce JUDr. Jaroslava Tvrdíka měli povinní uplatnit již v rozhodčím řízení, případně měli podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. V návrhu na zastavení exekuce již povinní žádný důvod podle ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) neuvádí. Zabýval-li se odvolací soud platností rozhodčí doložky z hlediska námitek povinných, konstatoval, že v doložce byly uvedeny zcela konkrétní osoby rozhodců, na nichž se strany dohodly, včetně ujednání, který z rozhodců bude věc rozhodovat a za jakých podmínek věc rozhodne některý z náhradních rozhodců. K otázce výše přiznaných úroků, úroků z prodlení a nákladů řízení odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poznamenal, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost nalézacího rozhodnutí.

Usnesení odvolacího soudu napadli všichni povinní (dále též „dovolatelé“) dovoláním ze dne 17. 6. 2015 (k jeho doplnění ze dne 23. 2. 2016 dovolací soud pro opožděnost podání nepřihlíží), v němž k přípustnosti dovolání citovali ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále „ ), odkázali však rovněž na ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012, a upřesnili, že „otázka nepodjatosti a nestrannosti rozhodce dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena a že vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí ve věci určující“, takže napadené rozhodnutí odvolacího soudu „má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. V podrobnostech argumentovali skutečností, že JUDr. Lubomír Procházka zastupoval oprávněnou od počátku smluvních jednání, podal rozhodčí žalobu a oprávněnou zastupuje i v exekučním řízení, ačkoli se nechal „dobrovolně zapsat do rozhodčích doložek jako osoba rozhodce, jenž byla oprávněna rozhodovat spory vzniklé mezi účastníky sporu“. Ujednání v rozhodčí smlouvě, které umožňovalo ustanovit náhradním rozhodcem jmenovaného zástupce oprávněné, je nepřípustné, protože od počátku smluvního vztahu mezi účastníky získala oprávněná výhodu a došlo k narušení rovného postavení účastníků. Podle dovolatelů je zřejmé, že rozhodce JUDr. Jaroslav Tvrdík a zástupce oprávněné „se znali“, „komunikovali spolu a měli společný cíl“, čímž dostali povinné „do nerovného postavení“ (ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. ) a je tak dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu [ zákona o rozhodčím řízení]. Dovolateli bylo před odvolacím soudem prokazováno, že rozhodce byl vzájemně provázán s oprávněnou (prostřednictvím statutárních zástupců oprávněné, členstvím ve statutárních orgánech a kontrolní komisi oprávněné), a to již před přijetím funkce rozhodce v této věci; odvolací soud důkazy neprovedl nebo je nesprávně hodnotil. Z těchto důvodů dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. a část první, čl. II., bod 2. ), dále opět „ “.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že předpoklad přípustnosti dovolání nebyl dovolateli jednoznačně vymezen. Dovolatelé jednak odkazují na dřívější procesní úpravu přípustnosti dovolání (účinnou do 31. 12. 2012), čemuž přisvědčuje i jejich výslovná zmínka o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu [viz , odst. 3 ve znění účinném do 31. 12. 2012], jednak - v rozporu s předchozí argumentací - citují celý text ustanovení (ve znění pro dovolací soud rozhodném, tj. účinném od 1. 1. 2013), aniž by některé z hledisek přípustnosti dovolání v něm obsažené zvolili. Nejvyšší soud k tomu v řadě svých rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil názor, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z námitky dovolatelů, že „otázka nepodjatosti a nestrannosti rozhodce dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena“. Takto formulované hledisko ustanovení nezahrnuje, dovolatelé je dále nijak neupřesňují a naopak označují a částečně citují rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. , aniž by za účelem srozumitelného a určitého vymezení přípustnosti dovolání uvedli, zda a v čem je napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu s ustálenou soudní praxí dovolacího soudu.

Tvrzení dovolatelů (na nichž je zásadně založen a blíže rozveden jimi nabízený důvod dovolání), že k jejich námitce podjatosti rozhodce odvolací soud neprovedl všechny předložené důkazy, případně provedené důkazy „nesprávně posoudil a vyhodnotil“, směřuje částečně k vadě odvolacího řízení, kterou se dovolací soud z důvodu nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat (srov. větu druhou ), částečně napadá otázku skutkových zjištění odvolacího soudu, na které důvod dovolání založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle insolvenčního rejstříku Krajský soud v Praze s účinky od 12. 1. 2015 zahájil ve vztahu k povinné 3) insolvenční řízení a usnesením ze dne 17. 4. 2015, č. j. -17, rozhodl o prohlášení konkursu na její majetek. Ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, však nebrání dovolacímu soudu podle věty první dovolání povinných proti napadenému usnesení odvolacího soudu odmítnout (rozhodovat napadeným usnesením tudíž mohl i odvolací soud).

O návrhu povinných na odklad (provedení) exekuce (nařízeného dražebního jednání) ze dne 10. 6. 2016 rozhodne k tomu příslušný soud prvního stupně (provedením exekuce pověřený soudní exekutor).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu