Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1585/2016

20 Cdo 1585/2016

U S N E S E N Í

Bohemia Faktoring, s. r. o.

F. L.

, pro 134 307,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2015, č. j. -257, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Ve shora označené exekuční věci oprávněná napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 23. 10. 2015, č. j. -257, který k odvolání oprávněné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 1. 4. 2015, č. j. -120, ve výrocích o zastavení exekuce pro nepřípustnost podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a o náhradě nákladů řízení resp. nákladů exekuce (s výjimkou změny výše nákladů soudního exekutora, jemuž oproti soudem prvního stupně určené částce 4 235 Kč odvolací soud přiznal částku 7 865 Kč), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

Dovolání není přípustné podle ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, dále „ “ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je hlediskem dovolatelkou vymezených právních otázek, které již byly judikaturou Nejvyššího soudu vyřešeny, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby tyto právní otázky dovolací soud řešil jinak.

K dovolatelkou předložené otázce, zda je exekuční soud, zjistí-li, že exekuce byla zahájena na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, oprávněn zastavit exekuci podle ustanovení i bez předchozího návrhu povinného a bez předchozího postupu podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012, dále „zákon o rozhodčím řízení“, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro níž je provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu nezhojí vady, bránící provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. , či usnesení ze dne 16. ledna 2012, sp. zn. ).

V návaznosti na předchozí právní názor dovolací soud v řadě rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. , publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky ( , , ve znění pozdějších předpisů) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle (tj. i bez návrhu - srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. , nebo ze dne 9. června 2015, sp. zn. ) zastavit. Vzhledem k tomu, že odvolací soud primárně zkoumal pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (není podstatné, zda ve fázi nařízení exekuce či zastavení exekuce), napadené usnesení odvolacího soudu na otázce analogické aplikace zákona o rozhodčím řízení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. ).

K otázce dovolatelky, zda je zastavení exekuce za situace nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu zaviněno oprávněnou (se zřetelem ke změně rozhodovací soudní praxe od vydání rozhodčího nálezu), Nejvyšší soud vysvětlil, že došlo -li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. , publikované pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud pro úplnost dodává, že dovolání v této otázce je rovněž nepřípustné podle ustanovení , bylo-li napadenými výroky odvolacího soudu rozhodováno o nákladech řízení (nákladech exekuce) nepřevyšujících 50 000 Kč.

Rozhodnutí dovolacího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení se v případě odmítnutí dovolání neodůvodňuje (viz věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2016

JUDr. Vladimír Kůrkapředseda senátu