Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 26/2016

7 Td 26/2016-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud ve věci obviněného

L. K.

Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci

neodnímá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě rozhodl usnesením ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. (č. l. 688 tr. spisu) podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku, že odsouzený L. K. vykoná zbytek z trestu odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen v trvání 28 měsíců rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. , a ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. , pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. (č. l. 44 tr. spisu), které nabylo právní moci dne 21. 10. 2010.

Proti uvedenému usnesení Okresního soudu v České Lípě podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 12. 2013, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl (č. l. 836 tr. spisu).

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , a to tak, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013, č. j. -836, bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle d. Proto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013, č. j. -836, zrušil. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl.

Podáním ze dne 30. 3. 2016, které bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci doručeno dne 1. 4. 2016, učinil obviněný návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a její přikázání Krajskému soudu v Olomouci (obviněný měl zřejmě na mysli Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci) z důvodu vhodnosti. V návrhu obviněný uvedl, že nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 12. 2013, sp. zn. . Věc se tedy opět vrací k projednání a rozhodnutí. Obviněný je přesvědčen, že s ohledem na nález Ústavního soudu je nezbytné, aby ve věci rozhodoval jiný soud než je soud v Liberci, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jednal v jeho věci protiústavně. Obviněný proto navrhl odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a její přikázání Krajskému soudu v Olomouci.

Nejvyššímu soudu byl dne 9. 6. 2016 předložen spis Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. , s návrhem obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestní věc obviněného L. K. se nyní po rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , nachází ve fázi řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. . Jak vyplývá z návrhu obviněného, jeho důvodem je přesvědčení obviněného, že by v jeho věci měl rozhodovat jiný soud, když Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jednal protiústavně, jak vyplývá z uvedeného nálezu Ústavního soudu. Důvodem návrhu obviněného je tedy jeho nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o jeho stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. . V této souvislosti však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zrušení rozhodnutí soudu, samo o sobě nezakládá nezpůsobilost daného soudu ve věci spravedlivě rozhodnout v souladu se zákonem. Nejedná se totiž o zcela výjimečnou skutečnost. Ke zrušení rozhodnutí dochází rozhodnutím soudu vyššího stupně v řízení o stížnosti nebo odvolání, ojediněle také v řízení před Nejvyšším soudem o mimořádném opravném prostředku jakým je dovolání nebo stížnost pro porušení zákona, nebo dokonce i v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Zásadně tedy nemůže být pravidlem, že soud (resp. soudce) jehož rozhodnutí bylo nadřízeným nebo Ústavním soudem zrušeno, pozbývá způsobilost znovu ve věci rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle § 25 tr. ř. Pro takový výjimečný postup musí svědčit jak důvody pro které bylo dané rozhodnutí zrušeno, tak i ostatní okolnosti případu, které by ve svém souhrnu bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř. Takovéto důvody ale Nejvyšší soud v této věci neshledal.

Obviněný návrh na delegaci postavil na svém přesvědčení o protiústavnosti jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v jeho trestní věci, jak podle něj potvrdil rovněž Ústavní soud. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodoval jako soud II. stupně o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o tom, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody uložený mu citovanými rozhodnutími. Stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, aniž by se jí věcně zabýval, neboť byl přesvědčen, že stížnost obviněného nebyla podána v souladu s § 59 odst. 1 tr. ř., a to z důvodu absence elektronického podpisu na stížnosti obviněného podané v elektronické podobě. Jinými slovy, že nebyly splněny formální podmínky stížnosti. Ústavní soud pak zčásti vyhověl ústavní stížnosti obviněného proti rozhodnutí krajského soudu, když uzavřel, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při posuzování stížnosti obviněného postupoval nepřípustně formalisticky. Ve svém rozhodnutí se tak Ústavní soud zabýval nesprávnou aplikací procesních předpisů krajským soudem, přičemž v této části ústavní stížnosti obviněného vyhověl a rozhodnutí stížnostního soudu zrušil. Ve zbývající části ústavní stížnost odmítl. Námitkami obviněného proti rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě se tak věcně nezabýval, což bude úkolem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v řízení o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. . S ohledem na uvedené je nepochybné, že zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Ústavním soudem za daných okolností rozhodně nezakládá nezpůsobilost daného soudu ve věci spravedlivě rozhodnout v souladu se zákonem a nemůže tak být důležitým důvodem k odejmutí věci tomuto soudu ve smyslu § 25 tr. ř. S přihlédnutím k výše uvedenému, Nejvyšší soud nepřisvědčil obavám obviněného o protiústavnosti jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci při rozhodování v jeho věci.

Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2016JUDr. Michal Miklášpředseda senátu