Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1347/2016

U S N E S E N Í

Česká kancelář pojistitelů

1)

Ing. M. N.

,

2)

M. Ch.,

, zastoupenému JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem v Brně, Martina Kříže 2550/8, o zaplacení částky 452.650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2015, č. j. -258, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 19. února 2008, č. j. -96, zastavil v části, kterou se žalobkyně po prvním i druhém žalovaném domáhala zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže uvedeným (bod I. výroku) a uložil prvnímu a druhému žalovanému povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 432.650 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným (bod II. řízení). Dále soud rozhodl o povinnosti obou žalovaných uhradit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem (třetím v pořadí) v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby první a druhý žalovaný byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 432.650 Kč s příslušenstvím (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit oběma žalovaným k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 478.068 Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalobkyně se žalovaní dle obsahu spisu nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Při respektování shora uvedených kritérií nemohou přípustnost dovolání založit námitky dovolatelky, prostřednictvím kterých zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudy nižšího stupně. Takováto argumentace žalobkyně totiž nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Jestliže dále dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že porušil svou povinnost zakotvenou ustanovením , pak dovolací soud uvádí, že dovolatelka v rámci těchto námitek nepředkládá žádnou konkrétní otázku ve smyslu ustanovení

Namítá-li konečně dovolatelka, že s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. , „je způsobilým dovolacím důvodem nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem v rozporu s právem na spravedlivý proces“, přípustnost dovolání těmito svými námitkami nezakládá. Podle citovaného nálezu Ústavního soudu ve vztahu k ustanovení , ve znění , dále Ústavní soud podotýká, že ačkoliv převzalo dikci , ve znění účinném do 31. prosince 2012, jehož výklad se s ohledem na existenci více dovolacích důvodů omezoval toliko na otázky hmotného práva, jeho nové znění je třeba interpretovat šířeji, a to ve spojení s pojmem "otázek hmotného nebo procesního práva" podle , ve znění Takto vymezený dovolací důvod se týká nesprávného posouzení věci nejen z hlediska práva hmotného, nýbrž též práva procesního, a tudíž zahrnuje i "vady řízení" ve smyslu , ve znění účinném do 31. prosince 2012, je-li s nimi spojena existence příslušné právní otázky. Je patrné, že nejde o změnu, která by ve srovnání s právní úpravou dovolání přípustného podle , ve znění pozdějších předpisů, zužovala rozsah uplatnitelných dovolacích důvodů. Obdobným způsobem vymezovala jejich rozsah i judikatura Ústavního soudu, která vedle účelu tohoto typu dovolání, jímž bylo (a stále je) sjednocování judikatury obecných soudů, kladla důraz i na povinnost dovolacího soudu poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, jež je pro soudní moc jako celek výslovně vyjádřena v y [srov. např. nález ze dne 18. prosince 2007, sp. zn. . V nyní projednávané věci je však nesouhlas dovolatelky s postupem odvolacího soudu, který má představovat porušení práva na spravedlivý proces, ve skutečnosti jiným názorem na to, jak by v dané konkrétní věci měly být jinak hodnoceny provedené důkazy. Samotné vytvoření závěru soudu o skutkovém stavu tak nemohlo zasáhnout do práva účastníka na spravedlivý proces.

Dovolání žalobkyně směřuje výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, aniž však oproti požadavku na obligatorní náležitosti dovolání stanovené v uvedla, který z předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v má být naplněn (srov. k tomu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116). Její dovolání je tak v tomto směru postiženo absencí obligatorních náležitostí ( a ), kterou již nelze odčinit a pro niž nelze v tomto směru posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení pro nepřípustnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu