Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 804/2016

7 Tdo 804/2016-33

U S N E S E N Í

M. S.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se

zrušují

rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. , byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci uvedené ve výroku rozsudku a podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu K. na deset let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Příbrami v podstatě v tom, že obviněný M. S. v době od října 2013 do 20. 3. 2014, kdy již s ní nebyl v partnerském vztahu, poškozenou A. Ž., bytem v L., okr. K., úmyslně vytrvale, tvrdošíjně a intenzivně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu zprávami SMS a MMS a voláními v počtu minimálně 40 kontaktů denně, častoval ji vulgárními výrazy, vyhrožoval jí usmrcením, újmou na zdraví i újmou na zdraví její rodině, k umocnění výhrůžek jí nejméně jednou poslal zprávu MMS s vyobrazením nože a v jednom případě při telefonickém kontaktu s poškozenou střílel z blíže nezjištěné zbraně, což u poškozené vyvolalo obavu o její zdraví a život a o zdraví a život její rodiny, zejména též vzhledem k předchozím incidentům, ke kterým docházelo nejméně od počátku roku 2012 v době, kdy mezi nimi byl partnerský vztah, a při kterých ji obviněný fyzicky napadal tak, že musela vyhledat lékařské ošetření, v lednu 2014 vyhledal poškozenou v K. před nákupním střediskem a dožadoval se kontaktu, který poškozená odmítala, opakovaně ji osobně proti její vůli kontaktoval v místě jejího bydliště, dne 15. 3. 2014 ji osobně proti její vůli kontaktoval ve škole v P., kde absolvovala přednášky, a dožadoval se toho, aby vyšla z učebny, přičemž ve fyzickém napadení poškozené zabránili obviněnému její spolužáci, dne 20. 3. 2014 opakovaně kontaktoval poškozenou prostřednictvím mobilního telefonu, a když nereagovala, dostavil se do místa jejího bydliště v úmyslu opět vyhledat její osobní blízkost, načež poškozená se z obavy z dalšího jednání obviněného obrátila na policii. Podle zjištění Okresního soudu v Příbrami poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu závažného stupně s psychotickými reminiscencemi s dobou léčení a s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu více jak šest týdnů.

O odvoláních, která podali obviněný M. S. proti všem výrokům a poškozená A. Ž. proti výroku o náhradě škody a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. . Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyřicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci uvedené ve výroku rozsudku a podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresu K. na deset let. Odvolání poškozené bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že napadeným rozsudkem byl ponechán nedotčen výrok o vině, jímž byl skutek posouzen jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázal na to, že uvedená právní kvalifikace vyžaduje úmysl ve vztahu k ublížení na zdraví, a namítl, že takový úmysl u něho nebyl dán. Zdůraznil, že soudy nerespektovaly závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. , a uvedl, že vzhledem k tomuto usnesení Nejvyššího soudu sama státní zástupkyně v hlavním líčení navrhla, aby skutek byl posouzen jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Příbrami věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila právní posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku za nesprávné. Uvedla, že při této kvalifikaci byl jeden a týž následek na zdraví poškozené chybně posouzen zároveň jako ublížení na zdraví a jako těžká újma na zdraví. Ztotožnila se s námitkami obviněného ohledně nedostatku úmyslného zavinění ve vztahu k újmě na zdraví poškozené. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Příbrami věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Soudy rozhodovaly v této kauze poté, co usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. , byly zrušeny jejich dřívější rozsudky, jimiž byl skutek posouzen mimo jiné jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že Okresnímu soudu v Příbrami bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší soud vyložil, že při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, nelze skutek posoudit jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a že jej lze posoudit jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.

V rámci nového projednání věci nedošlo k žádné změně ve skutkových zjištěních soudů, avšak soudy na zjištěný skutek neaplikovaly ustanovení § 147 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž ustanovení § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, způsobí-li uvedeným činem těžkou újmu na zdraví.

Skutková podstata zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku je konstruována tak, že jednání pachatele má za následek jednak ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku, jehož způsobení je zahrnuto úmyslným zaviněním pachatele, a jednak těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku, jejíž způsobení je s ohledem na ustanovení § 17 písm. a) tr. zákoníku zahrnuto nedbalostním zaviněním pachatele. Jde tedy o dva různé následky s různými formami zavinění pachatele. Pokud má jednání pachatele jen jeden následek, je z logiky věci vyloučeno, aby byl posouzen zároveň jako ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku i jako těžká újma na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Vyloučeno je také to, aby ve vztahu k témuž následku, který vzejde z jednoho jednání, byly v rámci téže skutkové podstaty zároveň dány obě formy zavinění, tj. úmysl (§ 15 odst. 1 tr. zákoníku) i nedbalost (§ 16 odst. 1 tr. zákoníku).

Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že právní posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku nemůže obstát.

Podstatou pochybení obou soudů v otázce právního posouzení skutku, pokud jím byla způsobena posttraumatická stresová porucha závažného stupně s psychotickými reminiscencemi a s podstatným omezením poškozené v obvyklém způsobu života po dobu delší jak šest týdnů, je nekonzistentní závěr soudů ohledně následku jednání obviněného a ohledně zavinění obviněného ve vztahu k tomuto následku. Porucha zdraví, kterou poškozená utrpěla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, byla ve zjištěních Okresního soudu v Příbrami vymezena jako jeden následek jednání obviněného, přičemž tento následek vykazuje znaky těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu, aby uvedený následek byl posouzen zároveň také jako ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo tedy vyloučeno posoudit skutek jako trestný čin, jehož zákonným znakem je „ublížení na zdraví“, a namístě bylo posoudit skutek jako trestný čin, jehož zákonným znakem je „těžká újma na zdraví“. Jestliže soudy dospěly k závěru, že poruchu zdraví poškozené, vymezenou jako jeden následek, obviněný zavinil z nedbalosti, pak bylo vyloučeno, aby skutek posoudily jako trestný čin, jehož zákonným znakem je úmyslné způsobení následku. Při správném použití zákona měly soudy posoudit skutek jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví.

Obecně vzato, aby mohl být skutek posouzen jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, musí být zjištěno, že pachatel svým jednáním způsobil úmyslně takovou poruchu zdraví, která má povahu ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku, a vedle toho z nedbalosti ještě další poruchu zdraví, která má povahu těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Názorným příkladem může být skutek spočívající v tom, že pachatel udeří poškozeného pěstí do obličeje, tím mu způsobí zhmoždění a podlitinu, avšak poškozený zavrávorá, upadne a v důsledku nárazu hlavou na pevnou překážku utrpí ještě nitrolební zranění spočívající v krvácení pod tvrdou plenu mozkovou. V takovém případě tu je jeden následek v podobě zhmoždění a podlitiny, který může být zaviněn úmyslně, a druhý následek v podobě krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, který může být zaviněn z nedbalosti. Posuzovaný případ obviněného M. S. ovšem nespočívá ve způsobení dvou různých následků na zdraví poškozené s tím, že jeden následek by měl povahu ublížení na zdraví a byl obviněným zaviněn úmyslně a druhý následek by měl povahu těžké újmy na zdraví a byl obviněným zaviněn z nedbalosti. Při těch skutkových zjištěních, která učinil Okresní soud v Příbrami a z kterých v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Praze, obviněný M. S. způsobil na zdraví poškozené jeden následek, který má povahu těžké újmy na zdraví a byl obviněným zaviněn z nedbalosti. Skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině obviněného M. S., tedy neodpovídá posouzení skutku jako zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nýbrž posouzení skutku jako přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku.

Rozsudek Okresního soudu v Příbrami, pokud jím byl skutek posouzen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byl vadný výrok o vině ponechán nedotčen, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, tak rozsudek Okresního soudu v Příbrami jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu