Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2350/2014

U S N E S E N Í

Ing. M. S.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 905 400 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2013, č. j. -32, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou podanou dne 4. 7. 2012 rozšířenou podáním ze dne 10. 12. 2012 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 905 400 Kč, a to z titulu nemajetkové újmy jí vzniklé nezákonným omezením na svobodě – pobytem v dětském domově v Morkovicích v období od 12. 11. 1951 do 13. 8. 1954, kam byla umístěna proto, že její matka M. P. byla v období od 9. 12. 1951 do 28. 10. 1953 držena nezákonně nejprve ve vazbě a následně v psychiatrické léčebně, a to v souvislosti s trestním stíháním, jež neskončilo jejím odsouzením. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , a usnesením téhož soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. , byla vyslovena účast matky žalobkyně na rehabilitaci, a to právě ve vztahu k jejímu nezákonnému omezení na svobodě vazbou a pobytem v psychiatrické léčebně.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 6. 2013, č. j. -24, připustil změnu žaloby navrženou žalobkyní dne 10. 12. 2012 (výrok I.), žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že pobyt žalobkyně v dětském domově nelze hodnotit jako nezákonný, neboť absentuje soudní rozhodnutí, které by nezákonnost takového pobytu v dětském domově deklarovalo nebo z nějž by bylo možné tuto nezákonnost dovodit. Rozhodnutí o účasti matky na rehabilitaci nelze za takové rozhodnutí považovat. Soud prvního stupně doplnil, že žalobě by nemohlo být vyhověno ani tehdy, pokud by soud pobyt za nezákonný shledal, a to proto, že nárok nelze opřít o , neboť žalobkyně nebyl účastna soudní rehabilitace, a rovněž ani o , a to vzhledem k jeho časové působnosti. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu by nebylo možno aplikovat ani ustanovení článku 5 Evropské úmluvy o lidských právech.Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2013, č. j. -32, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ve svém odůvodnění zcela ztotožnil se závěry učiněnými soudem prvního stupně a uvedl, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu rozhodnutí o rehabilitaci matky žalobkyně nezakládá nárok žalobkyně na odškodnění z titulu nemajetkové újmy ve smyslu pro absenci nezákonného rozhodnutí jako odpovědnostního titulu.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) řádné a včasné dovolání podle ustanovení , (dále jen „“). Ve svém stručném dovolání předkládá dovolatelka právní otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, a to otázku: „Jestliže je rodič nezákonně vzat do vazby a nezletilé dítě je následně bez soudního rozhodnutí umístěno do dětského domova, vzniká dítěti nárok na náhradu nemateriální újmy?“

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odvolací soud i soud prvního stupně postavily svá rozhodnutí na závěru, že v konkrétní věci chybí podklad, na jehož základě by bylo možné uzavřít, že pobyt dovolatelky v dětském domově bylo možné považovat za nezákonný. Dovolatelkou položená právní otázka se tak vůbec nevztahuje k právním závěrům, jež oba soudy učinily a s odůvodněním rozhodnutí soudů se zcela míjí. S ohledem na skutečnost, že dovolání dovolatelky nenapadá závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, a neboť na řešení předložené právní otázky rozhodnutí v projednávané věci nezávisí, dovolací soud se vytyčenou právní otázkou nemohl zabývat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo vydání 2, ročník 1998, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2016 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu