Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5580/2015

26 Cdo 5580/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce statutárního města Brna, městské části Brno-střed, se sídlem v Brně, Dominikánská 2, proti žalované FONTÁNA BRNO s. r. o., se sídlem v Brně, Klobásova 85, IČO 46970410, zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2014, č. j. -272, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2013, č. j. -91, jímž žalované uložil vyklidit tam specifikovaný nebytový prostor a zaplatit žalobci náklady řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ “ (čl. II bod 2 ), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu o povinnosti žalované nebytový prostor vyklidit je v konečném důsledku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle ustálené soudní praxe (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. ) je po skončení nájmu nájemce povinen pronajaté prostory vyklidit; ke splnění této povinnosti přitom nestačí odstranit z nich své věci (případně věci třetích osob, jimž umožnil užívání prostor). Vyklizení v sobě zahrnuje též jejich odevzdání pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat (např. odevzdáním klíčů; není zapotřebí „protokolárního předání“).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nezabýval případným prodlením žalobkyně (zda chtěla předmětné prostory předat, zda řádně oznámila, kdy k odevzdání prostor dojde a zda jí žalobkyně poskytla při předání prostor součinnost), jednak tak činí především zpochybněním správnosti skutkových zjištění soudu, tedy prostřednictvím dovolacího důvodu, který od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ), a jednak je závěr o případném prodlení žalobkyně s převzetím předmětných prostor pro právní posouzení této věci nevýznamný. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zjistil, že předmětné prostory užívá dovolatelka po skončení nájmu bez právního důvodu a že je žalobkyni nepředala (skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat – viz ). S ohledem na tato zjištění je proto správný závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva. Tvrzené prodlení žalobkyně s převzetím prostor by mohlo být významné z hlediska povinností, které jí tím mohly vzniknout – např. hrazení nákladů či škody žalované, které by s prodlením žalobkyně souvisely, apod., nikoliv však ve vztahu k závěru, zda má žalovaná prostory vyklidit. Ostatně, i kdyby se žalobkyně nedostavila k předání prostor v termínu určeném žalovanou, mohla svou povinnost splnit jinak (např. složením do úřední úschovy, zasláním klíčů, apod.). K tvrzení žalované, že prostory již vyklidila, nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť se jedná o nové skutečnosti, které nelze podle v dovolání uplatnit.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [ , ].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. června 2016 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu