Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 428/2016

23 Cdo 428/2016

U S N E S E N Í

J. J.,

P. K.

, podnikateli se sídlem Praha - Černý Most, Bryksova 762/44, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 12576905, zastoupenému JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3104/27,

o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. -146, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění:( – dále jen ):

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle , (dále též jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. -146, není podle přípustné, neboť dovolatel v dovolání pouze uvedl, že dovolání považuje za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky zejména procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, uvedl, že pokud může být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). V uvedeném rozhodnutí dále judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) však dovolatel projednávané věci nedostál.

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalovaný označil otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, nebo by označil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak. Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil. Pouze nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem a vytýká odvolacímu soudu nesprávný procesní postup. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle

Namítá-li dovolatel, že usnesení odvolacího soudu trpí vadami řízení, které mají spočívat v nesprávném procesním postupu soudu, zejména porušení zásady koncentrace, nutno konstatovat, že touto námitkou dovolatel přípustnost dovolání ve smyslu nevymezil. Podle může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, nikoliv námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné podle odmítnout.

K dovolání žalovaného podal žalobce vyjádření, ale o jeho případných nákladech řízení nebylo zatím rozhodováno, neboť ve smyslu nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2016

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu