Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 38/2016

20 Cdo 38/2016

U S N E S E N Í

Oslavany

G & C Pacific Niue Limited

, se sídlem Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Dalton House 60, Windsor Avenue SW192RR London, zapsané v registru společností Anglie a Walesu pod č. 6701826, od 9. 5. 2012 v konkursu, pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2015, č. j. -242, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2015, č. j. -242, a výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 3. 2015, č. j. -218,

se ruší

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 3. 2015, č. j. -218, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 11. 12. 2007, č. j. -3, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněnému uložil zaplatit soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Komínkové, Exekutorský úřad Vyškov, na nákladech exekuce 7865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Uzavřel, že exekuční titul v projednávané věci (rozhodčí nález Mgr. L. J. ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 2490/07) vydal rozhodce určený právnickou osobou (Sdružení rozhodců s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 8), jež není stálým rozhodčím soudem, jeho výběr se tak neuskutečnil podle transparentních pravidel ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , a rozhodce tudíž neměl k rozhodování pravomoc. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil tak, že povinnému žádné náklady nevznikly, resp. jejich vznik se ze spisu nepodává. Procesní nástupce povinného pak neprokázal zastoupení advokátem, navíc dosavadní zástupkyně původních povinných JUDr. K. T. byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů. Protože oprávněným předložený rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem, uložil soud oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce.

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení obvodního soudu tak, že se povinnému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že procesní nástupce povinného sice má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů i za právní zastoupení procesních předchůdců, avšak shledal zde podmínky pro aplikaci (pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému povinnému). Podle odvolacího soudu oprávněný v době zahájení řízení nezanedbal řádnou opatrnost a oprávněně se domníval, že exekuce může být podle předmětného rozhodčího nálezu vedena. Teprve následná judikatura dovodila, že obdobné rozhodčí nálezy nelze považovat za způsobilé exekuční tituly. Oprávněný tedy podle odvolacího soudu nezavinil zastavení exekuce. Kromě toho soud poukázal na to, že povinný je dlouhodobě v insolvenčním řízení a dlouhodobě neplní své závazky, a to i ve vztahu k oprávněnému.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný prostřednictvím své prokuristky JUDr. K. T. dovoláním. Má za to, že rozhodnutí je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu o povinnosti oprávněného hradit náklady spojené s odstraněním exekučního titulu i s exekučním řízením samotným, pokud oprávněný svým jednáním contra legem zapříčinil vedení exekuce i poté, co bylo rozhodnutím Nevyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , postaveno najisto, že titul neexistoval. Aplikace je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. , týkajícím se obdobné rozhodčí doložky. Usnesení odvolacího soudu je dle dovolatele výrazem nesprávného právního posouzení. Samotné insolvenční řízení nemá vliv na přiznání nákladů řízení ani na aplikaci Liché je i konstatování, že povinný neplní své závazky vůči oprávněnému, jelikož tyto „závazky“ byly konstituovány neexistujícími exekučními tituly (rozhodčími nálezy). Všechna exekuční řízení vedená na základě oněch sedmi exekučních titulů byla zastavena až po 7-8 letech z viny oprávněného. Důsledkem vymáhání bylo ochromení ekonomické činnosti povinného i jeho právních předchůdců, zablokování jejich majetku a úpadek. Za maření výkonu neexistujícího exekučního titulu (viz exekuce vedená u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. ) byli Ing. J. T. i JUDr. K. T. (jež zastupovala právní předchůdce povinného jako advokátka) dokonce odsouzeni v trestním řízení (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 10. 2008, č. j. -375, a rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 1. 7. 2011, č. j. -910). V souvislosti s posouzením povinnosti k náhradě nákladů a škod způsobených vedením exekuce dovolatel žádá, aby se Nejvyšší soud vyjádřil i k mravní stránce věci. Za dané situace je přiznání nákladů, které měl povinný s celým exekučním řízením i s řízením o odstranění neexistujícího exekučního titulu, samozřejmé. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že povinnému přizná náhradu nákladů řízení (v navrhované výši 199 069 Kč – viz č. l. 197 spisu – mezi něž však zahrnuje jak náklady exekučního řízení, tak i náklady řízení o zrušení rozhodčího nálezu) včetně nákladů odvolacího řízení (patrně 300 Kč plus DPH – viz č. l. 228 spisu) a dovolacího řízení, nebo aby zrušil usnesení soudu druhého stupně včetně výroku II. usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný má za to, že povinnému právo na náhradu nákladů nepřísluší a že nelze dovozovat zavinění oprávněného na zastavení exekuce. V projednávané věci se nejednalo o vztah podnikatele a spotřebitele (jak tomu bylo v rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. ), povinný je účelově vytvořenou prázdnou schránkou, společností, jež vznikla přeshraniční fúzí se záměrem vyhnout se plnění závazků. Po oprávněném nelze spravedlivě požadovat, aby se z důvodu odklonu judikatury sám bez dalšího vzdal vymáhání svého nároku v exekučním řízení a aby podal návrh na jeho zastavení. Tím by byl nepochybně vystaven úhradě nákladů exekučního řízení, navíc by otevřel otázku promlčení pohledávky v důsledku takového svého postupu. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení, za nějž ve smyslu a jedná prokuristka, která řádně doložila náležité právnické vzdělání) ve lhůtě uvedené v , dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dne 5. 9. 2011 bylo u povinného zahájeno insolvenční řízení a dne 9. 5. 2012 byl na jeho majetek prohlášen konkurs. V dané věci je předmětem dovolacího přezkumu výlučně výrok o tom, že povinnému se náhrada nákladů řízení (o zastavení exekuce) nepřiznává (výrok o tom, že exekuce se zastavuje, je v právní moci a dovoláním napaden nebyl). Povinný pak dovoláním prosazuje názor, že náhrada nákladů řízení mu podle ustálené judikatorní praxe přísluší. Rozhodování o tomto nároku povinného v konkursu tudíž podle dovolacího soudu není v rozporu s , ve znění pozdějších předpisů, neboť nemůže postihnout žádný majetek náležející do majetkové podstaty úpadce. Naopak - v případě úspěchu povinného - majetkovou podstatu rozmnoží.

Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. , uveřejněné pod č. 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud se otázkou zavinění a náhrady nákladů exekuce ve vztahu k zastavení exekuce z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce, jenž podkladový exekuční titul vydal (s ohledem na následný odklon v judikatuře Nejvyššího soudu), zabýval v usnesení ze dne 14. května 2014, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. ), v němž vyslovil názor, že došlo-li k zastavení exekuce, protože exekuční titul od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný, má na zastavení takové exekuce procesní zavinění oprávněný a nese i náklady exekuce. Nejvyšší soud v této souvislosti poukázal mj. na to, že procesní zavinění, resp. nedostatek potřebné míry pečlivosti oprávněného, lze vyvozovat již při volbě netransparentních pravidel pro výběr rozhodců, dále přistoupením k vymáhání pohledávky přiznané exekučními tituly vydanými rozhodci na základě těchto pravidel určenými a při provádění exekuce, když návrh na zastavení exekuce podal až povinný, ačkoliv lze předpokládat obeznámenost oprávněného s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k otázce posuzování transparentnosti pravidel pro výběr rozhodců (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2014, sp. zn. ).

Odvolací soud se výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu neřídil, v obdobných okolnostech naopak shledal splnění podmínek pro aplikaci a nepřiznání náhrady nákladů řízení povinnému, čímž se od již ustálené judikatury dovolacího soudu odchýlil. Proto Nejvyšší soud postupoval podle , odst. 2 (vzhledem k tomu, že nebylo možno rozhodnout o věci), napadené usnesení odvolacího soudu včetně výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude na soudu prvního stupně, aby zjistil, zda a jaké z tvrzených nákladů povinného (a jeho právních předchůdců) byly účelně vynaloženy. Současně je třeba uvést, že ani trvající konkurs na majetek povinného nemůže být sám o sobě důvodem k odepření náhrady jeho nákladů (zcela či zčásti) procesně neúspěšným účastníkem exekučního řízení. Navíc z odůvodnění usnesení odvolacího soudu není zatím ani zřejmé, jaké závazky má povinná společnost vůči oprávněnému.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu