Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5736/2015

26 Cdo 5736/2015

U S N E S E N Í

a/ L. K.

a

b/ V. K.

, zastoupených JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Zbraslavi, Zbraslavské nám. 458, proti žalované

městské části Praha – Velká Chuchle

, se sídlem v Praze 5 – Velké Chuchli, U Skály 262/2, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Moskevská 450/38, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2014, č. j. -231, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám Mgr. Ivana Courtona, advokáta se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Moskevská 450/38, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. října 2014, č. j. -231, potvrdil rozsudek ze dne 21. března 2013, č. j. -170, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 25. srpna 2011 z nájmu žalobců k tam specifikovanému bytu a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila) není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “).

Jelikož řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu bylo v posuzovaném případě zahájeno přede dnem nabytí účinnosti , , dokončí se podle dosavadních právních předpisů, tj. , , ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“ ( ).

Především nelze přehlédnout, že ustálená soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 13. února 2012, sp. zn. ) dovodila, že podle právní úpravy účinné od 31. března 2006 posuzuje soud otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi (ve smyslu § 39 obč. zák.). V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat.

V napadeném rozhodnutí odvolací soud vyřešil v něm nastolenou otázku, zda při úvaze o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy lze – v režimu právní úpravy účinné od 31. března 2006 –

zohledňovat i okolnosti nastalé po okamžiku, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci (zde okolnost, že žalobci dlužné nájemné splácí v rámci schváleného oddlužení), v konečném důsledku (záporně) v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není – ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.

Z řečeného pak rovněž vyplývá, že nebyl-li vzniklý dluh na nájemném a úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu vyrovnán před doručením výpovědi z nájmu bytu, nelze na neplatnost výpovědi ve smyslu § 39 obč. zák. usuzovat jen na základě nepříznivého zdravotního stavu (resp. invalidity) a tíživé sociální situace žalobců, byť může být jakkoliv složitá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2002, sp. zn. , uveřejněný pod C 1702 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, na který žalobci rovněž v dovolání poukázali). Při posuzování nastolené otázky neplatnosti výpovědi nelze totiž „izolovaně“ zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu (více) okolnost a ve skutečnosti opomenout další právně významné okolnosti, zejména pak okolnosti na straně žalované (pronajímatelky předmětného bytu) a zde především její zájem na řádném placení nájemného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. února 2008, sp. zn. , a ze 7. dubna 2009, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti posléze citovanému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. ). Úvaha o tom, že by výpověď žalované (pronajímatelky) z nájmu bytu – vzhledem k poměrům účastníků a k okolnostem daného konkrétního případu – vedla k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by žalobce (nájemce) zatížila likvidačním způsobem, zatímco pro žalovanou by neznamenala podstatný přínos, je pak podle názoru dovolacího soudu vyloučena již tím, že dovolatelé si delší dobu neplnili svoji základní povinnost nájemce spočívající v řádném placení nájemného a úhradách za služby (které navíc řádně neplatili ani poté, co jim byl pronajímatelkou poskytnut splátkový kalendář), v důsledku čehož vznikl relativně velký dluh.

Vzhledem k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek zbývá dodat, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu