Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 762/2016

-31

U S N E S E N Í

P. N.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. , byl obviněný P. N. uznán vinným jednak pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) (, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak pokračujícím přečinem ohrožování výchovy dítěte podle , odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo rovněž uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

V předmětné věci podal P. N. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Nejvyšší soud nejprve ověřil, zda dovolání obviněného splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku, zda je vůbec v posuzované věci dovolání přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání obviněného, jako osoby oprávněné, bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Bredy, bylo podáno včas a za dovolací důvod byl označen ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání na několika místech výslovně uvádí, a to nejen v petitu dovolání, že jej podává proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. . Na jiném místě poté napadá „celou výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích“, nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání „v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích“, v odůvodnění dovolání namítá nesprávnosti výhradně ke zjištěním uvedeným v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a rovněž závěrem navrhuje „aby Nejvyšší soud v Brně napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a věc vrátil ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí“.

Nejvyšší soud předně podotýká, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, tedy takové, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Lze tedy napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. Pokud trestní stíhání proběhlo tak, že právní moc rozsudku soudu prvního stupně byla nastolena rozhodnutím soudu druhého stupně, musí být mimořádným opravným prostředkem napadeno rozhodnutí soudu druhého stupně, byť cílem dovolání může být rovněž zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě dovolání musí totiž Nejvyšší soud přezkoumat rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně přezkoumává v rámci přezkumu řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud je dovolání důvodné, Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, a pokud je namístě zrušit i rozsudek soudu prvního stupně, zruší jej Nejvyšší soud jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně. Výše uvedené zásady týkající se způsobu přezkumu rozhodnutí nižších soudů Nejvyšším soudem na podkladě dovolání a způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vyplývají z ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. a § 265k odst. 1 tr. ř. Rovněž lze podotknout, že pokud by se mělo dovolání podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně, byla by evidentně nefunkční ta část ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř., v níž je zakotvena dvouměsíční lhůta k dovolání počítaná od doručení rozhodnutí. Tato nefunkčnost by jasně byla dána tím, že po rozhodnutí soudu prvního stupně musí následovat odvolací řízení a rozhodnutí soudu druhého stupně.

Obviněný přitom (jak obsahově svými námitkami uplatněnými v dovolání, tak i výslovně v úvodu dovolání a v závěrečném návrhu svého podání) napadá odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, který však dovoláním napadnout nelze, neboť, jak již bylo zmíněno, ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. , obviněný dovolání nepodal. Přitom právě toto usnesení je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., proti němuž lze podat dovolání (jak bylo ostatně řádně uvedeno v poučení o opravných prostředcích závěrem citovaného usnesení).

Pokud tedy obviněný s ohledem na požadavky vyplývající z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. podal dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému jej zákon nepřipouští.

S poukazem na uvedené skutečnosti Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání P. N. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, aniž by z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumal z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 6. 2016

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu