Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 42/2016

20 Cdo 42/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné FOKR Czech, s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné – Fryštát, K. Sliwky 126, proti povinnému MILNEA státní podnik v likvidaci, v konkursu, se sídlem v Praze 6 – Řepy, Třanovského 622/11, identifikační číslo osoby 00016187, zastoupenému JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, pro 17 901 985 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 6. 2015, č. j. -573, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit povinnému k rukám JUDr. Daniela Volopicha do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši

31 521 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 3. 2015, č. j. -530, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 11. 8. 2008, č. j. -19. Oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 94 681,50 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci usnesení. Zároveň jí uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Ervínu Dreiseitelovi, Exekutorský úřad Vsetín, na náhradě nákladů řízení částku stanovenou samostatným rozhodnutím.

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení 63 239 Kč. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 23. 1. 2006, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2012, č. j. -7393, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2014, č. j. -7667 (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. -130, bylo dovolání obviněných odmítnuto) byli Ing. Tomáš Krupa a Mgr. Martin Mojžíšek (mimo jiné) uznáni vinnými ze spáchání pokusu trestného činu, spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu podle - , odst. 5 písm. a) , za což byli odsouzeni. Jednání obžalovaných Ing. Tomáše Krupy (v postavení jednatele společnosti FOKR Czech s. r. o.) a Mgr. Martina Mojžíška spočívalo v tom, že s dalšími odsouzenými v období druhé poloviny roku 2005 na podkladě jejich předchozí dohody a za vzájemné součinnosti spočívající v koordinaci potřebných úkonů zejména právní povahy v úmyslu docílit neoprávněného získání většího objemu finančních prostředků od společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, ve prospěch společnosti FOKR Czech s. r. o., realizovali vytvořený model jednání a zdánlivě zákonných právních úkonů k podvodnému dosažení neoprávněného profitu tak, aby za zneužití prvků, které jsou charakteristické pro rozhodčí řízení na podkladě z. č. , zinscenovaným rozhodčím řízením s předem dohodnutým výsledkem v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOKR Czech s. r. o., kterým eliminovali jak možnou neúspěšnost v případě vedení sporu před obecnými soudy, tak i nutnost nákladů takového soudního řízení, a s ohledem na jednoinstančnost rozhodčího řízení současně docílil okamžité vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu s cílem minimalizace doby pro vymožení pohledávek získaných na podkladě takto zinscenovaného rozhodčího řízení zejména formou nařízení exekuce a právní obrany poškozeného subjektu proti realizovaným úkonům na podkladě navenek zákonného titulu pro výkon rozhodnutí. Mgr. Martin Mojžíšek vystupující jako rozhodce podle dohodnutého modelu jednání formálně provedl potřebné procesní úkony rozhodčího řízení a s datem 23. 1. 2006 vyhotovil písemnost označenou jako „Rozhodčí nález“ (bez spisového označení), čímž i on fakticky vytvořil právní instrument pro realizaci výkonu rozhodnutí, který zavazoval společnost MILNEA, státní podnik v likvidaci, k povinnosti zaplatit ve prospěch FOKR Czech s. r. o. peněžní částku 17 901 985 Kč s příslušenstvím ve výši nejméně 29 555 123 Kč a současně k povinnosti zaplatit rozhodci odměnu ve výši 716 080 Kč. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul vydaný na základě výše popsaných skutkových okolností a kvalifikovaných jako pokus trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu nelze vykonat, neboť jinak by se jednalo o popření základních principů právního státu. V tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. . Proto je dán důvod k zastavení exekuce podle

Oprávněná v dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu, že odsouzení rozhodce a bývalého jednatele oprávněného v trestním řízení představuje důvod k zastavení exekuce. Uvedla, že povinný měl po pravomocném odsouzení rozhodce dva procesní instrumenty k odklizení rozhodčího nálezu (návrh na obnovu řízení ve sporu o zrušení rozhodčího nálezu a žalobu pro zmatečnost proti samotnému rozhodčímu nálezu), že žádný z nich nevyužil, a „že odvolací soud rezignoval na právní posouzení věci tak, že z jeho rozhodnutí nelze postihnout stěžejní momenty právního posouzení věci coby právně kvalifikačního zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci“. Uvedla, že exekuční soud již nemůže rozhodčí nález přezkoumávat za stavu, kdy tento byl již podroben přezkumu v řízení o žalobě na jeho zrušení (řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ). V dané věci se přitom nejedná o případ netransparentně určeného rozhodce. Předmětem dovolacího přezkumu učinila následující otázky:

Zda exekuční soud je oprávněn přezkoumávat rozhodčí nález, bylo-li pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

Pokud ano, zda tak může činit jen ve vztahu k otázce transparentnosti určení rozhodce či v širším rozsahu.

Zda pravomocné odsouzení rozhodce a jednatele oprávněného v trestním řízení je samo o sobě důvodem k zastavení exekuce, jestliže povinný nevyužil procesní obrany (žaloba na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost).

Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční titul nelze vykonat, bylo-li jeho vydání realizováno na základě podvodného jednání, za něž byl jednatel oprávněné a rozhodce odsouzeni.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. února 2010, sp. zn. , v němž se zabýval směnečným platebním rozkazem vydaným na základě směnky, kterou oprávněný, jehož jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (za použití ustanovení trestního zákona v témže znění), pozměnil, uzavřel, že by bylo v rozporu s ustanovením , kdyby takový směnečný platební rozkaz nebyl kvalifikován jako vadný exekuční titul, způsobující nepřípustnost exekuce, neboť na základě nepravé směnky a jejího udání u soudu oprávněným nemohla povinnému žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva vzniknout. Stejně tak v usnesení ze dne 19. února 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že exekuční titul vydaný na základě směnky, k jejímuž podpisu byl povinný přinucen jednáním oprávněného naplňujícím skutkovou podstatu trestného činuvydírání, nelze vykonat. Ke stejnému závěru dospěl v usnesení ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. , přičemž ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. srpna 2014, sp. zn. , odmítnuta. Ústavní soud v něm mimo jiné konstatoval, že výklad obecných soudů v čele se soudem dovolacím ohledně možnosti zastavení exekuce z důvodu v případě vady exekučního titulu, jež byla způsobena trestným činem oprávněného, za nějž byl pravomocně odsouzen, je výkladem logickým, ústavně konformním a v právním státě rovněž jediným možným. I když stěžovatel s uvedeným výkladem v ústavní stížnosti rozsáhle polemizuje a uvádí formálně právní důvody, proč je nutno v nařízené exekuci pokračovat, je nutno s odkazem na principy materiálního právního státu tyto námitky odmítnout s tím, že nelze poskytovat ústavně právní ochranu právům, získaným trestnou činností, neboť takový postup by byl v rozporu se základními principy spravedlnosti, jak jsou všeobecně v právním státě chápány.

Z uvedeného tedy vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že nelze vykonat exekuční titul vydaný na základě okolností kvalifikovaných jako pokus trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu a že proto je dán důvod k zastavení exekuce podle , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu