Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 328/2015

26 Nd 328/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně ESSOX s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČO 26764652, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, proti žalovanému Ing. Mgr. Bc. M. Z., B., o zaplacení částky 45.419,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 20. 2. 2014 se žalobkyně domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 2, aby tento soud – poté, co rozsudkem téhož soudu ze dne 18. 9. 2013, č. j. -50, byl zrušen tam specifikovaný rozhodčí nález - pokračoval v jednání ve věci samé a uložil žalovanému zaplatit 45.419,18 Kč s úroky z prodlení. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. 3. 2014, č. j. -14, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. K odvolání žalobkyně změnil Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 10. 2014, č. j. -31, toto rozhodnutí tak, že se místní příslušnost nevyslovuje.

Žalovaný poté navrhl přikázání věci Městskému soudu v Brně s tím, že v Brně bydlí i pracuje, a jde o soud, který by měl být správně v dané věci soudem místně příslušným (z důvodů, které v podání podrobně rozvedl). Zdůraznil, že soud musí kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. Ve věci by měl i z důvodů hospodárnosti soudního procesu a šetření práv účastníků jednat místně příslušný soud, jímž je Městský soud v Brně. Z finančních důvodů není ani schopen se neustále dopravovat do P.

Žalobkyně s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlasila.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. ).

Z obsahu návrhu na delegaci je zřejmé, že se žalovaný snaží dosáhnout nápravy nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. -31, jímž byla vyřešena otázka místní příslušnosti. Tomuto cíli však institut delegace vhodné sloužit nemůže (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. 1. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 49; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Špatné finanční poměry žalovaného, které mu neumožňují časté dojíždění k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, a skutečnost, že bydlí i pracuje v Brně, nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodňovat přikázání věci jinému soudu; nejde o okolnosti natolik výjimečné, aby v nich bylo bez dalšího možné spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Nejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení není dán, přihlédl přitom i k negativnímu stanovisku žalobkyně.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2016

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu