Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 623/2016

30 Cdo 623/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) Ing. P. Š., b) J. Š., zastoupených JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 447 334 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. -115, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. -115, ve znění doplňujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. -140, se ve výroku I., pokud jím byl co do částky 76 333 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 76 333 Kč, a ve výroku IV., pokud jím byl co do úroků z prodlení z částky 76 333 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců úrok z prodlení ve výši 7,75 % z částky 76 333 Kč od 5. 7. 2012 do zaplacení, jakož i v nákladových výrocích II., III. a V. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 723 667,- Kč s příslušenstvím každému z žalobců jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného posléze u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. .

Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobců (výrokem I.) co do částky 404 917 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců rozsudek soudu prvního stupně (v jeho zcela zamítavém výroku) potvrdil a co do částky 318 750 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 318 750 Kč. Současně odvolací soud uložil žalované (výrokem II.) povinnost zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 78 684 Kč k rukám jejich právního zástupce a (výrokem III.) povinnost zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 31 228 Kč. Doplňujícím rozsudkem pak odvolací soud doplnil napadený rozsudek (o výrok IV.) co do úroku z prodlení, když z částky 404 917 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a ohledně příslušenství částky 318 750 Kč jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců úrok z prodlení ve výši 7,75 % z částky 318 750 Kč od 5. 7. 2012 do zaplacení. Současně (výrokem V.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o doplňujícím rozsudku.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých mj. žalovaná v rámci předběžného projednání nároků žalobcům částečně vyhověla zaplacením částky 76 333 Kč každému z nich. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že nemajetkovou újmu v důsledku toho vzniklou je třeba odškodnit v penězích. Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanou poskytnuté plnění je odpovídající s ohledem na předmět posuzovaného řízení. Odvolací soud postupoval podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “), a při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 425 000 Kč stanovené násobkem délky řízení a částky 20 000 Kč za první dva roky a za každý další rok řízení, kterou následně procentuálně snižoval a zvyšoval zohledněním jednotlivých kritérií podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4.2011, sp. zn. (dále jen „Stanovisko“), uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná též na www.nsoud.cz) a na tomto základě dospěl k závěru, „že každý ze žalobců by měl obdržet 75 % základní částky, což činí 318 750 Kč.“

Rozsudek odvolacího soudu „v jeho měnícím výroku I. o věci samé co do částky 2 x 76 333 Kč“ napadla včasným dovoláním žalovaná, jednající pověřeným zaměstnancem s doloženým právnickým vzděláním. Podle žalované odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. , ve vztahu ke každému ze žalobců od částky 318 750 Kč neodečetl částku 76 333 Kč, kterou žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku každému z žalobců na zadostiučinění uhradila, ačkoliv tuto skutečnost v odůvodnění rozsudku odvolací soud zmiňuje.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolání je podle přípustné, neboť odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí při rozhodování o povinnosti žalované České republiky zaplatit žalobcům přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle nezohlednil částku, která byla každému z nich z téhož právního důvodu žalovanou již vyplacena v rámci předběžného projednání nároku podle a . Odvolání je současně i důvodné.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nadto mezi účastníky nesporných, že žalovaná zaplacením částky 76 333 Kč zčásti vyhověla žádosti o odškodnění, se kterou se na ní před podáním žaloby dne 4. 1. 2012 žalobci obrátili.

Podle nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

Podle přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2).

„Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu [je] podmínkou i pro uplatnění nároků na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle ustanovení OdpŠk… Z ustanovení a tedy vyplývá, že žalobce (poškozený) svůj nárok nemůže u soudu uplatnit, jestliže jej předem neuplatnil u příslušného úřadu. Zákon tím stanoví, že nárok má být uspokojen již v rámci předběžného projednání, a pouze v případech, kdy se tak nestane, je možno nárok uplatnit žalobou u soudu. Úspěšný se svým nárokem u soudu může být poškozený pouze v případě, že jeho důvodný nárok nebyl již v rámci předběžného projednání uspokojen, tedy jen když mu nebylo již v rámci předběžného projednání poskytnuto přiměřené zadostiučinění (nebylo mu poskytnuto vůbec anebo poskytnuté zadostiučinění nelze považovat za přiměřené)… V případě naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, soud rozhodující o žalobním nároku na přiměřené zadostiučinění musí v prvé řadě posoudit, zda zadostiučinění, kterého se žalobci (poškozenému) dostalo již od příslušného úřadu v rámci předběžného projednání nároku (příp. i ve spojení s jinak poskytnutým zadostiučiněním), je možno považovat za přiměřené. Teprve dojde-li k závěru, že nikoliv, může se zabývat úvahou, jaké zadostiučinění je třeba žalobci poskytnout, aby požadavek přiměřenosti byl naplněn.“ Soud „v případě zadostiučinění v penězích… zohlední částku, která z téhož důvodu byla žalovaným již žalobci vyplacena, a ve výroku rozhodnutí uloží zaplacení pouze rozdílu mezi částkou, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění, a částkou, která z téhož důvodu byla již žalovaným státem žalobci vyplacena“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. ; uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 37/2015).

Jestliže tedy odvolací soud při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění podle v rozsudečném výroku nepřihlédl k peněžitému plnění, které bylo žalobcům jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovanou již plněno v rámci předběžného projednání nároku podle a , a o kteroužto částku také žalobci snížili svůj žalobní nárok ve srovnání s požadavkem uplatněným v rámci předběžného projednání, je jeho právní posouzení věci nesprávné.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a rozsudek odvolacího soudu v napadené části výroku I. zrušil. Vzhledem k tomu, že na částečně zrušeném výroku rozsudku odvolacího soudu týkajícího se jistiny je závislý i výrok IV. z doplňujícího rozsudku odvolacího soudu týkající se úroku z prodlení z této jistiny, zrušil Nejvyšší soud postupem podle v odpovídajícím rozsahu i doplňující rozsudek odvolacího soudu, jakož i závislé výroky o náhradě nákladů řízení.

V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby se ve svém rozhodnutí při stanovení výše platební povinnosti žalované zohlednil i částku, která byla žalovanou žalobcům z téhož důvodu již postupem podle a vyplacena.

Odvolací soud je ve smyslu část první věty za středníkem ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

V rámci nového rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud i o nákladech tohoto dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. 6. 2016

JUDr. František Ištvánek předseda senátu