Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 56/2016

30 Cdo 56/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing.A. W., zastoupeného JUDr. Wandou Krygielovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, V. P. Čkalova 478/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 5. 2015, č. j. -92, odmítl žalobu ze dne 18. 12. 2014, doplněnou podáním ze dne 26. 1. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

K podanému odvolání Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ohledně žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení částek 207 000 Kč, 12 960 Kč, 35 Kč, 8 280 Kč, 5 000 Kč, 12 360 Kč a 95 100,05 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba neodmítá, ohledně zbývajících nároků usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobce se žalobou ze dne 18. 12. 2014 doplněnou podáním ze dne 26. 1. 2015 domáhal náhrady nákladů vynaložených ve všech stupních namítaného řízení, náhrady škody ve výši 207 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. a následným řízením odvolacím, dovolacím i řízením před Ústavním soudem. Žalobce se dále domáhal částky 300 000 Kč požadované jako „ostatní nezahrnuté výdaje a nemajetkovou újmu (cestovné, telefonáty, konzultace, ztráty času, stres)“.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “

Námitka, že lze souhlasit s rozhodnutím soudu, že žalobcem popsaný nárok – částka 300 000 Kč požadovaná žalobcem jako „ostatní nezahrnuté výdaje a nemajetkovou újmu (cestovné, telefonáty, konzultace, ztráta času, stres)“ – se skládá ze dvou nároků, což ale neznamená, že je takto popsaný žalobní nárok neprojednatelný, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud uzavřel, že v této části je žaloba neurčitá a neprojednatelná, neboť tvrzená majetková a nemajetková újma představuje dva rozdílné nároky, které musí být co do vylíčení rozhodných skutečností včetně výše nároku řádně specifikovány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. ).

Námitky žalobce, že ztráta času a zejména stres nastaly a že se zjevně jedná o nemajetkovou újmu, rovněž přípustnost dovolání ve smyslu nezakládají, neboť na jejich řešení své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že skutečnosti, na kterých žalobce postavil svůj požadavek na náhradu škody, jsou pro účely projednání žaloby dostatečné a v tomto směru se tedy nejedná o vadu žaloby, pro kterou by ji bylo možné odmítnout podle Dále konstatoval, že v části o tvrzené majetkové a nemajetkové újmě je žaloba neurčitá a neprojednatelná, přičemž k odstranění této vady nedošlo ani doplňujícím podáním a tyto skutečnosti nebyly doplněny ani v odvolání.

Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 15. června 2016

JUDr. Pavel Simon předseda senátu