Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 750/2016

30 Cdo 750/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) T. H., b) Mgr. M. Š., zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2014, č. j. -420, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím každému žalobci jako náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokem I) odmítl odvolání žalobců proti vyhovujícím výrokům o věci samé, (výrokem II a III) částečně změnil ve vztahu k oběma žalobcům zamítavé výroky o věci samé, jinak je potvrdil a (výroky IV až VII) uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení.

Ve vztahu ke každému žalobci, a to i ve spojení s dříve částečně pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně, bylo žalované uloženo zaplatit částku 107 138,80 Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle Při stanovení výše náhrady nákladů řízení vyšel ze sazby odměny advokáta ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby podle , , vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, včasným dovoláním, a to v rozsahu výroků IV až VII o náhradě nákladů řízení, když nesouhlasí s aplikací § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a namítají, že odvolací soud měl při stanovení odměny advokáta za 12 úkonů právní pomoci vyjít z tarifní hodnoty věci 120 000 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu.

Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl dovolání jako nepřípustné.

Podle (ve znění účinném do 31. 12. 2013) dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenstvím pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolatelé nesouhlasí s tím, že v napadeném rozsudku byla sazba odměny jejich právního zástupce stanovena z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, byť jsou si vědomi, že odvolací soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Podle dovolatelů měl odvolací soud vyjít z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy výši odměny advokáta určit podle žalobou požadovaného plnění – jistiny.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2014, „jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely.“

Pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska je tedy rozhodující, zda napadeným výrokem (výroky) byla každému ze žalobců odepřena náhrada nákladů řízení v částce převyšující 50 000 Kč.

Odvolací soud vyšel podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč, které podle § 7 advokátního tarifu odpovídá sazba odměny 3 100 Kč. Tuto snížil o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu na částku 2 480 Kč, neboť šlo o společné úkony při zastupování více osob, a současně navýšil o 21% sazbu DPH. Výsledná částka sazby odměny za jeden úkon právní služby u každého z žalobců tak činila 3 000,80 Kč. Celkem pak přiznal náhradu za 12 úkonů právní pomoci před soudem prvního stupně (v jednom případě s poloviční sazbou) a za 2 úkony právní pomoci před odvolacím soudem.

V případě tarifní hodnoty 120 000 Kč by podle § 7 advokátního tarifu činila sazba odměny 5 900 Kč, po snížení o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu a navýšení o 21% sazbu DPH 5 711,20 Kč. Rozdíl částek nákladů řízení představovaných sazbou odměny advokáta tak v důsledku odlišného postupu nemůže být vyšší než 2 710,40 Kč. Ani při celkem 14 úkonech právní pomoci u žádného z žalobců nepřevyšuje rozdíl částek 50 000 Kč.

S výjimkou stanovení tarifní hodnoty dovolatelé způsob stanovení náhrady nákladů řízení dovoláním nijak nezpochybnili. Ve smyslu tak žádnému z žalobců dovoláním napadenými výroky nebyla odepřena náhrada převyšující 50 000 Kč.

Napadeným rozsudkem odvolacího soudu, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, nebylo u žádného z žalobců ve smyslu rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení , a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. 6. 2016

JUDr. František Ištvánek předseda senátu