Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3791/2015

20 Cdo 3791/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné A. K., P., zastoupené JUDr. Danielem Šulcem, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 8/1174, proti povinnému R. K., P., zastoupenému Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, pro 480 807 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2015, č. j. -383, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2015, č. j. -383, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 výrokem I. usnesení ze dne 9. 1. 2015, č. j. -358, zastavil exekuci ( ), nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2010, č. j. -85, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2012, č. j. -131, a již i částečně zastavenou usnesením ze dne 25. 7. 2013, č. j. -264, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2014, č. j. -287. Současně (ve výroku II.) žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud uzavřel, že oprávněná podala návrh důvodně, že pro promlčení byla exekuce již dříve částečně zastavena (povinný byl v 90 % úspěšný), že zbývající částka (48 000 Kč, náklady řízení a náklady exekuce) byla včetně nákladů soudního exekutora vymožena, a proto zastavil exekuci i pro tuto zbývající částku s tím, že si náklady řízení ponese každý účastník sám.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil výrok II. usnesení soudu prvního stupně a povinnému uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 658,50 Kč k rukám jejího zástupce. Uvedl, že v současné době již není prostor pro rozhodnutí o nákladech exekuce mezi účastníky, protože o nákladech, vztahujících se k řízení pro část pohledávky, pro niž byla exekuce již dříve zastavena, příslušelo rozhodnout soudu prvního stupně v usnesení ze dne 25. 7. 2013, č. j. -264, o částečném zastavení exekuce, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 1. 2014, č. j. -287.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Vytýká soudu nesprávné právní posouzení věci. Tvrdí, že odvolací soud při posouzení otázky procesního práva, zda může soud rozhodnout o nákladech řízení o částečném zastavení exekuce i po skončení exekuce, nepostupoval podle zákona a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (přitom odkázal na rozhodnutí sp. zn. ze dne 27. 8. 2014). Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že pokud soud nerozhodl o nákladech (částečně zastavené exekuce) povinného již v rozhodnutí č. j. -264 ze dne 25. 7. 2013, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. -287 ze dne 9. 1. 2014, kterým byla exekuce v 90 % zastavena, tak již taková možnost není, resp. byla jen do doby, než uvedené usnesení nabylo právní moci. Dovolatel má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v zákoně a vychází jen z publikace Kasíková a kol., Exekuční řád, Komentář, 3. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 515. Požaduje, aby dle rozhodl soud o náhradě nákladů, dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, a to buď s usnesením o zastavení, nebo i samostatným usnesením v době po pravomocném zastavení výkonu rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2015 uvedla, že soud při rozhodování o nákladech řízení zkoumá procesní zavinění účastníků, přičemž oprávněná podala návrh na nařízení exekuce na základě vykonatelného exekučního titulu a nemohla předvídat, zda povinný vznese námitku promlčení či nikoli. Navrhuje, aby soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. , a část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky možnosti rozhodnout o nákladech řízení o (částečném) zastavení exekuce ve vztahu mezi účastníky i po skončení exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. , vyslovil závěr, že dojde-li k zastavení výkonu rozhodnutí, soud rozhodne nejen o povinnosti k náhradě nákladů v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, ale je současně povinen rozhodnout o všech nákladech, které vznikly v průběhu celého řízení; pokud lze procesní zavinění vedoucí k zastavení výkonu rozhodnutí plně přičítat oprávněnému, soud mu nejenže uloží povinnost uhradit povinnému všechny náklady, které účelně vynaložil v průběhu celého vykonávacího řízení a které by mu nevznikly, pokud by oprávněný postupoval s potřebnou mírou pečlivosti, ale současně také zruší veškerá předcházející (ne)pravomocná usnesení o nákladech výkonu rozhodnutí. Přitom posuzuje, zda zastavení výkonu rozhodnutí nezavinil oprávněný tím, že při podání návrhu na jeho nařízení nebo při provádění výkonu nezachoval potřebnou míru pečlivosti a přistoupil bezdůvodně k vymáhání splnění povinnosti nebo ve vymáhání bezdůvodně pokračoval. Jestliže nelze oprávněnému procesní zavinění vytknout, má právo na náhradu všech nákladů vzniklých při provádění výkonu i nákladůřízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2006, sp. zn. ). Při rozhodování o nákladech podle ustanovení není vyloučeno použití ustanovení Rozhodnutí podle ustanovení může být vydáno současně s usnesením o zastavení výkonu rozhodnutí nebo i v době po pravomocném zastavení výkonu rozhodnutí. Uvedená hlediska je pak nutno užít i při částečném zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že namísto zrušení předchozích rozhodnutí o nákladech v případě procesního zavinění oprávněného soud tato rozhodnutí změní tak, že oprávněnému přizná náhradu jen v takové výši, která by mu náležela, kdyby k jeho procesnímu zavinění nedošlo.

Obdobný závěr je třeba vztáhnout i na řízení exekuční.

Protože odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z nesprávného názoru, že o nákladech řízení v projednávané věci již rozhodovat nelze, Nejvyšší soud tedy postupoval podle , odst. 2 a napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2016 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu