Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5252/2015

30 Cdo 5252/2015

U S N E S E N Í

J. B.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2015, č. j. -50, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 6. 2015, č. j. -44, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 7. 5. 2015, doplněná podáním ze dne 1. 6. 2015 (výrok I. usnesení soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. usnesení soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce proti usnesení odvolacího soudu podal včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 2. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle § 242 odst. 3 rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalobce v dovolání především tvrdí, že nebyl soudy poučen podle o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, a tím soudy řízení zatížily vadami. Ačkoliv žalobce v této souvislosti tvrdí, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , z nějž také cituje, neformuluje žádnou otázku procesního práva. Uvedené rozhodnutí se sice týká , hovoří se v něm ovšem o povinnosti soudu rozhodnout o podané žádosti o ustanovení zástupce. Závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , nemohou být na věc přiléhavé, neboť žalobce v nyní projednávané věci takovou žádost nepodal. Námitky vad řízení nepředstavují způsobilý dovolací důvod a nemohou založit přípustnost dovolání, neboť podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle výše uvedeného druhé věty, dovolací soud přihlíží k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen je-li dovolání přípustné.

V dovolání je rovněž rozporován závěr soudů o neurčitosti žaloby, přičemž žalobce uvádí, že zcela jasně popsal skutkový stav, na základě kterého mu byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Touto polemikou se závěry soudů nižších stupňů přípustnost dovolání založena být nemůže, neboť se nejedná o formulaci jakékoliv právní otázky. Poukazuje-li žalobce na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. (pozn. správně sp. zn. ), pak tyto nejsou na projednávaný případ přiléhavé, což je též vysvětleno v napadeném rozhodnutí. K odmítnutí žaloby ve věci nevedl závěr o neprokázání výše škody, ale o neurčitosti žaloby. Uvedený nález Ústavního soudu nelze vykládat způsobem, jak činí žalobce, tedy že by bylo úkolem soudů určit, čeho se žalobce žalobou domáhá. Takovým určením by došlo k popření dispoziční zásady, která ovládá sporné řízení.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z námitek žalobce.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 1. 6. 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu