Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 686/2016

30 Cdo 686/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. -122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 124 999,50 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce v žalobě blíže označených správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“), přičemž žádná z částek požadovaného zadostiučinění za jednotlivá správní řízení nepřevýšila částku 50 000 Kč.

Napadeným rozsudkem k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku o věci samé na přiznání zadostiučinění za nesprávný úřední postup ČTÚ spočívající v konstatování porušení práva v tam označených řízeních a proti zamítavému výroku o zaplacení částky 54 999,78 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy za tam označená řízení. Výrokem II. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně konstatování porušení práva v tam označených řízeních a v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 69 999,72 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy za tam označená řízení a ve výroku o nákladech řízení, kdy tyto soud prvního stupně žádnému účastníkovi nepřiznal. Výrokem III. odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle a 3 , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto, není přípustné podle , neboť proti tomuto rozhodnutí je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požadovala zadostiučinění v penězích.

Dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý výrok o věci samé ohledně částky 69 999,72 Kč s příslušenstvím, není přípustné s ohledem na ustanovení , neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o samostatných nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.

Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, např. z usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, oprávnění podat dovolaní (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud takové rozhodnutí zruší.

Dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v jakém byl potvrzen vyhovující výrok o věci samé ohledně konstatování porušení práva v tam označených řízeních, není subjektivně přípustné, proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [ a ].

Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 7. 6. 2016JUDr. František Ištvánekpředseda senátu