Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 384/2015

30 Nd 384/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka, ve věci žalobkyně Actor´s Runway Agency, s. r. o., IČ 27609952, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1027/37, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, proti žalované FARBYKA, s. r. o., IČ 35831901, se sídlem v Bratislavě, Račianska 109/C, Slovenská republika, o zaplacení částky 79 000 EUR a 3 790 116,50 Kč s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Odůvodnění:

Podáním ze dne 24. 11. 2015, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 2. 12. 2015, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) určil, který místně příslušný soud projedná a rozhodne věc označenou v záhlaví tohoto usnesení. K návrhu žalobkyně připojila žalobu ze dne 24. 11. 2015, v níž se po žalované domáhá zaplacení částky 79 000 EUR a 3 790 116,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě Koprodukční smlouvy o podmínkách výroby a exploatace filmu „Poslední děti z Aporveru“ ze dne 19. 11. 2009 (dále jen „Koprodukční smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a společností endorfilm s. r. o., IČ 27187918, se sídlem v Praze 4, Přímětická 1187/4. Dodatkem č. 1 ke Koprodukční smlouvě přestala být společnost endorfilm s. r. o. účastníkem smlouvy a veškerá práva a povinnosti z předmětné smlouvy byly sjednány mezi žalobkyní a žalovanou.

Pravomoc českých soudů dovozuje žalobkyně z ustanovení článku 13 odst. 1 Koprodukční smlouvy, v němž bylo sjednáno, že smlouva se řídí právem České republiky a spory z této smlouvy rozhodují výlučně české soudy. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud k projednání a rozhodnutí věci určil jako místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 2, eventuálně Městský soud v Praze.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.

Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen dne 2. 12. 2015, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. článek 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné y formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).

Podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tatodohoda o příslušnosti musí být uzavřena:

a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením;

b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo

c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

V článku 13 odst. 1 předmětné Koprodukční smlouvy bylo sjednáno, že spory z této smlouvy rozhodují výlučně české soudy. Vzhledem k tomu, že nejde o věc výlučné mezinárodní příslušnosti podle článku 24 nařízení Brusel I bis, a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.

Podle platí, že proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Podle platí, že proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh nazahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

V dané věci podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je obchodní společností se sídlem na Slovensku, nemá v České republice umístěn podnik či organizační složku podniku ( ) a z obsahu spisu nevyplývá, že by měla v České republice majetek ( ). V projednávané věci přitom nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou ( ) či výlučnou ( ).

Jelikož jde o spor, který nespadá do věcné příslušnosti krajských soudů ( ), je dána věcná příslušnost soudů okresních.

Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně, a který žalobkyně k projednání věci navrhuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu