Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1987/2016

33 Cdo 1987/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně AB 5 B.V. se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Praha 1, Purkyňova 74/2, proti žalované K. K., zastoupené JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Nový Jičín, Havlíčkova 864/4, o 43.061,45 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2015, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. -87, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí 43.061,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20.320,89 Kč ke dni podání žaloby tj. k 4. 4. 2014, s ročním úrokem 21,48 % z částky 43.061,45 Kč od 5. 4. 2014 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 11. 2015, č. j. -141, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do úroku ve výši 18.665,39 Kč a úroku ve výši 19,73 % ročně z částky 43.061,45 Kč za dobu od 5. 4. 2014 do zaplacení, změnil tak, že žaloba se v této části zamítá, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež žalobkyně považuje za neopodstatněné.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 2. ; dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Za takovou, posuzováno podle obsahu dovolání ( ), považuje otázku aplikovatelnosti základních zásad vyjádřených v ustanoveních části první hlavy I , , účinného od 1. 1. 2014 - dále jen „o. z.“ (konkrétně v ustanovení , a o. z.), na práva a povinnosti účastnic (vzniklých před 1. 1. 2014), jež se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Takto nastolenou otázkou se však již dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. . V něm vyložil, že právní teorie a praxe rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). O pravou retroaktivitu jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu (poměru) a práv a povinností účastníků (stran) z tohoto vztahu (poměru) také v případě, kdy právní vztah (poměr) nebo práva a povinnosti z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá retroaktivita znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy (poměry) vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z těchto vztahů (poměrů), vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou. Pravá retroaktivita není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů (poměrů) v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v ustanovení d, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy soukromoprávních poměrů) dovodit z ustanovení y (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. , uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. , uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.). Zpětná působnost (retroaktivita) , , vyjádřená v jeho ustanoveních až 3079, tedy spočívá na principech nepravé retroaktivity. Znamená to mimo jiné, že vznik právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z nich vzniklé v době do 31. 12. 2013 se i v době od 1. 1. 2014 řídí dosavadní právní úpravou. Dovolací soud přitom nemá důvod řešit v posuzované věci k dovolacímu přezkumu otevřenou otázku jinak. Argumenty, které žalovaná vztahuje k vybraným ustanovením a jejich aplikovatelnosti se proto nemohou prosadit.

Ve vztahu k dalším námitkám týkajícím se tvrzeného promlčení žalovaného nároku, nedodržení zákonem stanoveného postupu cese pohledávky na nynější žalobkyni a poskytnutí úvěru bez účasti manžela žalovaná v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání ( ). Dovolání tak v uvedeném rozsahu neobsahuje náležitost vyžadovanou a v důsledku této vady se dovolací soud nemohl předloženými otázkami zabývat.

Konečně námitkou, že kreditní kartu nevyužívala, žalovaná napadá správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem podle zásad zakotvených v , nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, a , části věty před středníkem Náklady, které vznikly žalobkyni, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. května 2016

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu