Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5245/2015

32 Cdo 5245/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce MUDr. P. Š., zastoupeného JUDr. Marií Mertovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Riegrova 229/1, proti žalované I. R., zastoupené JUDr. Ing. Karin Luftmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dušní 907/10, o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání koně a zaplacení nákladů za ustájení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. -202, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. 7. 2014, č. j. -138, uložil žalované zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s příslušenstvím proti vydání koně L. (výrok I.), dále uložil žalované zaplatit žalobci za ustájení koně částku 72 450 Kč (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.) a o soudním poplatku (výrok V.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a IV. (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti prvnímu až třetímu výroku, přičemž proti prvnímu výroku pouze v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., majíc za to, že napadené rozhodnutí „má po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu v této konkrétní rovině dosud nebyla řešena, a to zda je vada pohlaví koně podstatným porušením smlouvy opravňujícím kupujícího k odstoupení od smlouvy i v případě, že pohlaví koně není ve smlouvě výslovně uvedeno, kůň je schopen plnit účel, k němuž byl zakoupen, a vada spočívá v tom, že kůň není valachem, ale je stále hřebcem“. Co do důvodu odkazuje na ustanovení „ “. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil a žalobu zamítl a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka vymezuje přípustnost a důvodnost dovolání podle (dále též jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2012. Patrně přehlédla, že vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení 241a odst. 1 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázka formulovaná dovolatelkou je řešitelná jen v závislosti na skutkových okolnostech, které předpokládá ustanovení , obchodní zákoník. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o tom, že prodávající věděla již od počátku (při uzavření smlouvy), že kůň není valach a že kupující, pokud by to věděl, kupní smlouvu by neuzavřel. Z obsahu dovolání je zřejmé, že kritiku právního posouzení staví dovolatelka na jiném skutkovém základě (že prodávající nevěděla, že kůň není valach a že pohlaví koně je pro kupujícího důležité), než jak jej zjistily soudy obou stupňů. Teprve na této vlastní skutkové verzi se pak žalovaná snaží prosadit (podle ní správný) právní názor, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení žalobce od kupní smlouvy.Dovolatelka pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario), jak Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. , které je, stejně jako níže citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách.

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení není od 1. 1. 2013 budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku o nákladech řízení (tedy v rozsahu prvního výroku potvrzujícího výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně) trpí vadou, poněvadž dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ) a nesprávnost rozhodnutí. Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, poněvadž v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud v tomto rozsahu dovolání odmítl pro vady podle ustanovení

Dovolání v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu druhého a třetího výroku, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13 440 Kč a České republice částku 1659 Kč, není podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2013, přípustné, poněvadž žádným z napadených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání i v této části odmítl podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 18. 5. 2016

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu