Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 592/2016

-25

U S N E S E N Í

Ľ. P.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. P.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , byl obviněný Ľ. P. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 54 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 10. 2015 kolem 9,40 hodin v B., n. K., na chodníku zezadu přistoupil k poškozené B. K., chytl ji za ruku, v které držela kabelku přitisknutou k boku, snažil se jí kabelku vytrhnout, začal se s ní o kabelku přetahovat, přičemž poškozená ztrácela rovnováhu a padala na stěnu domu, a když povolila sevření kabelky, obviněný ji jí vytrhl, z místa utekl, na útěku kabelku prohledal, odcizil z ní hotovost 800 Kč a kabelku odhodil.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že skutek - tak jak ho zjistily soudy - nenaplňuje znaky trestného činu loupeže pro nedostatek znaku násilí a že se jedná o trestný čin krádeže. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Podstatou přečinu krádeže je podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku to, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní.

Základní rozdíl mezi oběma uvedenými trestnými činy je dán znakem „násilí“ nebo znakem „pohrůžky bezprostředního násilí“ u trestného činu loupeže. Jestliže násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí byly prostředkem k tomu, aby se pachatel zmocnil cizí věci, jedná se o trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli o trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku.

Násilím se rozumí vynaložení fyzické síly, která je použita k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu.

Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že skutkový stav, který zjistily soudy, vykazuje znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Posoudit skutek jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je vyloučeno, neboť prostředkem k tomu, aby se obviněný zmocnil kabelky, resp. v ní se nacházejících peněz, bylo násilí použité proti poškozené. Zjištění soudů, že obviněný se snažil vytrhnout poškozené kabelku, kterou držela v ruce přitisknutou k boku, že se s poškozenou o kabelku přetahoval, až poškozená ztrácela rovnováhu a padala na stěnu domu, a že se mu podařilo kabelku vytrhnout, teprve když poškozená povolila sevření, ukazuje na to, že jednání obviněného proti poškozené evidentně záleželo v užití násilí. Nižší intenzita násilí, jak o ní svědčí zjištění, že poškozená nebyla nijak zraněna, nemůže nic změnit na tom, že se jednalo o zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný použil násilí v míře dostatečné k překonání chabého, ale jasně projeveného odporu poškozené, která byla osobou ve věku 84 let a nebyla schopna klást větší odpor. Právní kvalifikace skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku nemůže být zvrácena namítaným sebekritickým vztahem obviněného k činu, nad nímž obviněný projevil lítost, ani namítaným postojem obviněného k trestnímu řízení, v němž obviněný neprojevoval žádnou snahu o obstrukce či jiné ztěžování průběhu řízení.

Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, jimiž popřel, že by se proti poškozené dopustil nějakého jednání, které by se dalo pokládat za násilí, byť jen ve formě přetahování o kabelku. Jde o námitky navazující na obhajobu obviněného, která byla založena na tvrzení, že kabelku odcizil poté, co bez jakéhokoli jeho přičinění vypadla poškozené při chůzi z ruky na chodník. V tomto ohledu jsou námitky obviněného ohledně nedostatku zákonného znaku „násilí“ ve smyslu § 173 odst. 1 tr. zákoníku vyvozovány z jiné verze skutkového stavu, než jak byl zjištěn oběma soudy. Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacím důvodem pak jsou jen námitky, v nichž se tvrdí, že na skutek zjištěný soudy bylo vadně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon. Je-li dovolacím důvodem také „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim zásadně nepřihlíží, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by to znamenalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. O nic takového se ovšem v dané věci nejedná.

Zjištění soudů ohledně způsobu, jímž se obviněný zmocnil kabelky poškozené, má odpovídající obsahovou vazbu na to, jak poškozená B. K. popsala způsob, jímž přišla o kabelku, a na to, jak jednání obviněného proti poškozené popsala svědkyně V. K., která incident sledovala z auta, jímž projížděla kolem. Poškozená jasně uvedla, že kabelku měla přitisknutou k boku, že ucítila tahání za kabelku a že kabelka jí byla vytržena. Svědkyně V. K. jednoznačně popsala jednání, jemuž byla poškozená vystavena, jako přepadení, lomcování a přetahování, při kterém se poškozená bránila, ale nemohla udržet rovnováhu a svalila se na zeď domu. Pokud soudy hodnotily údaje poškozené i údaje svědkyně jako věrohodné a vzájemně se doplňující, nelze tomu nic vytknout, zejména ne nějakou nelogičnost, zkreslení či jiné vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Napadené usnesení, jímž Krajský soud v Brně ponechal nedotčen výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce (obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání).

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu