Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 833/2016

28 Cdo 833/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně V. K., B., zastoupené JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Kollárova 18, proti žalovaným 1) Městu Bílina,se sídlem v Bílině, Břežánská 50/4, IČ 002 66 230, zastoupenému JUDr. Dominikem Hinerem, advokátem se sídlem v Hrobě, Duchcovská 247, 2) P. B., B., 3) V. B., B., 4) B. B., B., 5) B. K., B., 6) J. K., B., 7) B. Ď., B., a 8) J. Ď., B., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. -487, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2013, č. j. -487, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 7. 2012, č. j. -462 [kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že V. Ú., B. (právní předchůdkyně žalobkyně), byla v době své smrti dne 23. 11. 1997 výlučným vlastníkem ve výroku označených nemovitostí v katastrálním území B., a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. - dále jen „ “), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu vychází jednak ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. [že „restituční důvod uvedený v ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), může být dán nejen tehdy, když absentuje právní vztah mezi osobou oprávněnou a státem (či jinou právnickou osobou), který věc převzal, nýbrž nastoupí též za té situace, jestliže stát nebo jiná právnická osoba (v tomto případě se jednalo o Státní statek Bílina) věc smluvně převzala do užívání, ale posléze došlo bez vědomí oprávněné osoby (jež byla dosud evidována jako vlastník) k použití předmětných nemovitostí k jiným účelům než původně smluvně zamýšleným, a rovněž odlišným subjektem“ (srov. věta první a a dále právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 62/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého „převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu , popř. , se rozumí převzetí držby věci, a to i držby neoprávněné“)], a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dále dovodila, že „oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 bez právního důvodu, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů (zejména podle obč. zák.), a to ani formou určení vlastnického práva podle “ [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. . Tento rozsudek, akceptovaný i judikaturou Ústavního soudu (např. nález sp. zn. ), vychází z toho, že i tam, kdy vlastnické právo nepřešlo na stát, který se věci chopil v rozhodné době bez právního důvodu, nelze žádat ochranu práva podle obecných právních předpisů, a zabývá se dále i tím, kdy v těchto případech zaniklo právo původního vlastníka: „…od okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí restitučního nároku, případně od okamžiku, kdy marně uplynula lhůta k uplatnění restitučního nároku, nelze nadále oprávněnou osobu považovat za vlastníka věci. Tato skutečnost vynikne zejména v případech, kdy pozemek nelze vydat pro překážku, uvedenou v zákona o půdě a oprávněné osobě je poskytnut náhradní pozemek. Lze dodat, že pokud by zákon nepočítal s tím, že v případě nevydání věci se nemůže oprávněná osoba domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, vyňal by případy, kdy stát převzal nemovitosti bez právního důvodu, z režimu zákona o půdě“]. Pokud se oprávněná osoba vrácení majetku nedomáhala prostřednictvím restitučních předpisů (coby legis specialis), nemůže tak činit obecnými nástroji ochrany vlastnického práva (k tomu srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. , v němž odkázal na právní závěry uvedené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. ). V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 41/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud zaujal názor, že „pokud se žalobce nebo jeho právní předchůdce mohl domáhat vydání věci v restitučním řízení, nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva svého předchůdce (který pozbyl věc za podmínek uvedených v restitučních předpisech) ke dni jeho úmrtí“.

Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusejí být odůvodněny ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2016

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu