Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 977/2016

33 Cdo 977/2016

U S N E S E N Í

J. N.

Mgr. P. H.,

zastoupenému Mgr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, o 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015, č. j. -251, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2014, č. j. -205, ve spojení s opravným usnesením ze dne 15. 4. 2015, č. j. -232, zamítl žalobu o zaplacení 800.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. -251, zrušil a vrátil rozsudek soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že neposuzoval, zda skutkový děj odůvodňuje závěr o opodstatněnosti žaloby a chybně se soustředil na právní kvalifikaci nároku, tak jak ji žalobce pojmenoval. Pominul, že právní kvalifikací skutku není soud vázán, a umožňují-li výsledky dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je soud povinen posoudit jeho požadavek podle tohoto jiného ustanovení. Akcentoval, že žalobce neuplatňuje právo na zaplacení doplatku kupní ceny, nýbrž svůj nárok opírá o inominátí smlouvu ze dne 10. 8. 2010. Kasační rozhodnutí odvolací soud zdůvodnil tím, že žalovaný podáním ze dne 15. 8. 2011 proti žalobou uplatněné pohledávce započetl svoji tvrzenou pohledávku z titulu odpovědnosti za vady nemovitostí prodaných podle kupní smlouvy ze dne 10. 8. 2010, přičemž soud prvního stupně k této otázce neprováděl žádné dokazování a neučinil tak ani žádná skutková zjištění.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “), přičemž obsahově ( ) přípustnost dovolání spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, týkající se (ne)platnosti právních úkonů, kupní smlouvy, simulovaných a disimulovaných právních úkonů, vztahující se zejména k , , podle rozsudků ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. , ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. , a ze dne 25. 4. 2012 (nesprávně uvedeno 25. 4. 2015), sp. zn. .

Dovolání není přípustné.

Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 [čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ) - dále opět jen „ “], není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje.

Ačkoli dovolatel obšírně cituje (pouze) z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. , nevymezil, v čem se rozhodnutí odvolacího soudu s řešením přijatým v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu rozchází, ani neoznačil důvod dovolání způsobem uvedeným v , neboť neuvedl právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložil, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá. Navíc pomíjí, že důvodem kasačního usnesení byla vytknutá procesní pochybení soudu prvního stupně, což znamená, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázek procesního a nikoliv hmotného práva.

Dovolání tak neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a vymezení dovolacího důvodu ( , 3 ). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. , větu první, ) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Václav Duda

předseda senátu