Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4978/2015

26 Cdo 4978/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce S. L., J., zastoupeného JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem Praha 6 – Dejvice, Stavitelská 1099/6, proti žalovaným 1/ AirFlats Avenium a.s., se sídlem Praha 7 – Holešovice, Na Maninách 1092/20, IČO: 28221044, a 2/ AiResidence a.s., se sídlem Praha 7, V háji 15, IČO: 25745841, zastoupeným JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem Praha 1 – Staré Město, Národní 365/43, o zaplacení částky 896.132,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2015, č. j. -108, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalované jsou povinny zaplatitspolečně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.762,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Svobody, advokáta se sídlem Praha 6 – Dejvice, Stavitelská 1099/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby mu žalované zaplatily částku 896.132,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu bezdůvodného obohacení, které jim vzniklo poskytnutím peněžitého plnění na základě neplatné smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 23. prosince 2007 týkající se úplatného převodu bytové jednotky (která měla teprve v budoucnu vzniknout) a jejího dodatku č. 1 ze dne 14. dubna 2008 (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“). Návrh odůvodnil tvrzením, že smlouva o smlouvě budoucí je absolutně neplatná, neboť neobsahuje označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, konkrétní vymezení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, konkrétní stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, jednoznačné označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv, údaji podle katastru nemovitostí, konkrétní rozsah práv a závazků týkající se domu nebo jeho společných částí a ani práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. října 2014, č. j. -75, žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 896.132,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhé žalované; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. června 2015, č. j. -108, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalovaných (dovolatelek) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť napadený rozsudek je ve svých důsledcích odrazem ustálené rozhodovací praxe, s níž se dovolací soud ztotožňuje i v posuzovaném případě a od níž nemá důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky. Při řešení účinně nastolené otázky neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí proto, že neobsahuje všechny náležitosti (budoucí, realizační) smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky vypočtené v ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ “), totiž odvolací soud důsledně vycházel z názorů, jež ve vztahu k této otázce zaujal Nejvyšší soud v rozhodnutích z 22. května 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. C 1224 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 31. května 2012, sp. zn. , a z 9. ledna 2013, sp. zn. (ústavní stížnosti podané proti citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud České republiky usneseními z 23. srpna 2012, sp. zn. , a z 11. dubna 2013, sp. zn. ), z 28. května 2014, sp. zn. , z 19. června 2014, sp. zn. , a z 20. října 2015, sp. zn. . Nad rámec řečeného lze jen dodat, že na požadavku, aby smlouva o budoucí smlouvě o (prvním) převodu bytové jednotky obsahovala všechny náležitosti uvedené v , je nutno trvat i proto, že soud nemůže svým výkladem již učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1627 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). To platí i tehdy, jestliže obsahem projevu vůle byl závazek jednajících osob uzavřít do dohodnuté doby smlouvu (smluvní přímus). V řízení o žalobě na splnění kontraktační povinnosti ( ) totiž může soud svým rozhodnutím podle nahradit pouze chybějící akceptační prohlášení účastníka, který je nečinný nebo neochotný realizační smlouvu uzavřít; není však oprávněn napravovat případné nedostatky dříve dohodnutého obsahu budoucí smlouvy. Slib, jímž na sebe jednající osoby vzaly závazek uzavřít do dohodnuté doby určitou smlouvu, aniž se přitom dohodly na jejím minimálním (nezbytném) obsahu (jejích podstatných náležitostech), tudíž nelze uznat za právně závazný (platný). Uznání právní závaznosti smluvního přímusu, jehož splnění nelze na nečinné (neochotné) straně vynutit soudní cestou tak, aby vyústilo ve vznik platné (právně závazné) smlouvy, totiž postrádá jakýkoli smysl (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud ovšem současně ani nepřehlédl, že Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. , přijal odlišný právní názor ohledně otázky platnosti smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené v obdobné věci. Byť by otázka platnosti takové smlouvy měla být zásadně posuzována stejným způsobem, nelze ztratit ze zřetele, že uvedený závěr byl přijat v řízení o jiném předmětu a po zohlednění diametrálně odlišných skutkových okolností. Předmětem řízení v této věci byl nárok žalobců, kteří již uzavřeli realizační kupní smlouvu, na jejímž základě se stali vlastníky bytové jednotky a v ní konkrétně vymezeného podílu na společných částech bytového domu, na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o smlouvě budoucí pro případ opožděně uskutečněného převodu. Naproti tomu předmětem řízení v projednávané věci, v níž realizační smlouva dosud uzavřena nebyla (ačkoliv k jejímu uzavření byl žalobce vyzván dopisy budoucího prodávajícího z 22. dubna 2009 a z 12. června 2009, avšak dopisem z 18. srpna 2009 budoucímu prodávajícímu sdělil, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná a požádal o vydání bezdůvodného obohacení), je nárok na vrácení peněžitého plnění (z titulu bezdůvodného obohacení), které žalobce poskytl žalovaným na základě smlouvy o smlouvě budoucí. V posuzovaném případě tak nelze při úvaze o platnosti smlouvy o smlouvě budoucí zohlednit následné chování smluvních stran v podobě uzavření realizační smlouvy, na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k bytové jednotce a k podílu na společných částech bytového domu, jak v citovaném nálezu naznačil Ústavní soud; zejména z tohoto důvodu jsou uvedené závěry pro danou věc nevyužitelné.

Ve vztahu k další dovoláním nastolené otázce, tj. otázce aplikace ustanovení , (dále jen „o. z.“), schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc odvolací soud žádný právní závěr s odkazem na citované ustanovení neučinil, a proto dovolací soud nemůže přezkoumávat neexistující právní názor. Kromě toho přechodné ustanovení o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S přihlédnutím k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. dubna 2016 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu