Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 896/2016

20 Cdo 896/2016

U S N E S E N Í

KASINVEST spol. s r.o.,

V. M.,

zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, pro 9 304 623,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015, č. j. -496, takto:

I. Dovolání povinného

se odmítá

.

II. Povinný

je povinen

zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 715,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Knotka, advokáta se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 1569/56.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. -452, návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. ledna 2012, č. j. -24.

Městský soud v Praze, k odvolání povinného usnesením ze dne 16. prosince 2015, č. j. -496, v prvním výroku změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil, dále ve druhém výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení před soudy obou stupňů, a ve třetím výroku stanovil oprávněné i povinnému povinnost zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi JUDr. Martinu Růžičkovi, Exekutorský úřad Zlín, a to každému jednu polovinu, přičemž výši těchto nákladů měl určit soud prvního stupně v samostatném rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil tím, že shledal zavinění zastavení exekuce na straně obou účastníků řízení, a proto rozhodl podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ex. řád“). Návrh na nařízení exekuce podala oprávněná důvodně dne 29. listopadu 2011, neboť ke dni zahájení exekučního řízení nebyla dlužná částka uhrazena žádným ze solidárně zavázaných dlužníků. Plněno bylo Ing. J. F. (solidárně zavázaný dlužník), a to teprve dne 22. srpna 2012, v čemž odvolací soud spatřoval procesní zavinění na straně povinného. Na druhé straně přihlédl ke skutečnosti, že oprávněná vedla proti povinnému exekuční řízení ještě dlouho poté, co solidárně zavázaný dlužník dluh uhradil R. W. S. (postupník pohledávky za solidárně zavázaným dlužníkem), a že to byla oprávněná, kdo pohledávky za oběma solidárně zavázanými dlužníky rozdělil, když na třetí osobu postoupila pouze pohledávku za Ing. J. F., čímž i ona zavinila zastavení exekučního řízení. Podle názoru odvolacího soudu lze přitom míru procesního zavinění na straně obou účastníků řízení vyjádřit jednou polovinou, a proto nikomu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stejným způsobem odvolací soud odůvodnil i výrok o povinnosti účastníků řízení zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl co do druhého a třetího výroku povinný dovoláním ze dne 20. ledna 2016, které doplnil podáním ze dne 21. ledna 2016. Domnívá se, že dovolání je přípustné podle ustanovení , , (dále též „ “) ve spojení s ustanovením , když ve druhém výroku napadeného rozhodnutí jde o náhradu nákladů řízení ve výši 532.084,40 Kč a ve třetím výroku jde o rozhodnutí co do základu věci, u kterého není dána tarifní hodnoty, kdy se jedná o „jakési mezitímní rozhodnutí“. Namítá rozpor s konstantní judikaturou, například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. nebo sp. zn. , a to zejména s tím, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci ( ) a dále má povinný za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou týkající se řešení otázky účelnosti poskytované právní služby, a formuluje otázky, které podle jeho názoru nebyly doposavad řešeny dovolacím soudem. Proto navrhuje zrušení, případně změnu napadeného usnesení.

Oprávněná považuje dovolání za nepřípustné, neboť při zastavení exekuce se o nákladech exekučního řízení resp. exekuce rozhoduje nikoliv podle míry úspěchu ve věci podle ustanovení , ale platí zde kritéria obsažená v ustanovení resp. v ustanovení ex. řádu. Otázky vytyčené odvolatelem nelze považovat za dovolacím soudem nevyřešené otázky hmotného nebo procesního práva, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí a navíc jsou tyto otázky formulovány zmatečně. Oprávněná uvádí, že jí nelze přičítat procesní zavinění na zastavení exekuce.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť na řešení dovolatelem předestřené problematiky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, když v případě zastavení exekuce rozhodoval o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce ve vztahu mezi účastníky jakož i o nákladech exekuce podle ustanovení ex. řádu ( ve spojení s ustanovením ex. řádu), s ohledem na procesní zavinění účastníků exekučního řízení na jeho zastavení, a nikoliv podle ustanovení (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2014, sp. zn. , jakož i další v něm citovaná rozhodnutí). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu