Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 140/2016

23 Cdo 140/2016

U S N E S E N Í

V. Š.

O. M.

, sídlem v Přešticích, Luční 1159, identifikační číslo osoby 10363831, zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení 481.034 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č. j. -226, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. července 2014, č. j. -191, ve znění opravného usnesení, č. j. -207, zamítl žalobu na zaplacení částky 481.034 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl, že žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Doplňujícím rozsudkem ze dne 4. září 2014, č. j. -200, Krajský soud v Plzni zrušil první výrok rozsudku ze dne 16. července 2014, č. j. -191, co do částky 11.917,06 Kč, takže se zamítá žaloba pro částku 469.116,94 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku). Dále soud rozhodl, že se řízení co do částky 11.917,06 Kč s příslušenstvím, a dále co do příslušenství pohledávky 469.116,94 Kč, které převyšují 5 % z žalované částky od 12. října 2006 do zaplacení, zastavuje (bod II. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. července 2014, č. j. -191, ve znění opravného usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl, že bod I. výroku doplňujícího rozsudku ze dne 4. září 2014, č. j. -200, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož již vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, a dále jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Jestliže dovolatel namítá, že by právní otázky zproštění odpovědnosti za škodu a promlčení podle čl. 17 odst. 2, resp. čl. 32 odst. 2 Úmluvy CMR, vyhlášené v České republice pod č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě CMR (dále jen „Úmluva CMR“) měla být dovolacím soudem posouzena jinak, pak dovolací soud neshledává důvody, jež by svědčily ve prospěch odchýlení se od stávající judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. .

Na rozdíl od mínění žalovaného, odvolací soud rozhodl zcela v souladu s judikaturními závěry dovolacího soudu včetně již zmiňovaného rozhodnutí ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. . Odvolací soud tak v souladu s citovanou judikaturou hodnotil jednání řidiče žalovaného jako hrubou nedbalost, když řidič zaparkoval vozidlo na nehlídaném parkovišti a šel spát, a ačkoliv se dle svých slov zdržoval ve vozidle, nemohl zabránit tomu, že vozidlo bylo poškozeno a vykradeno. Daným jednáním byla navíc porušena smluvní povinnost, kdy žalobce si smluvně vyhradil, aby bezpečnostní přestávky byly konány pouze na jmenovitě určených střežených parkovištích.

Lze tedy uzavřít, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle věty první toto dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí ( část vety před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu