Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4275/2015

26 Cdo 4275/2015

U S N E S E N Í

Credit & dividend consult s.r.o.

E. N.

, o určení výše nájemného z bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2015, č. j. -177, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (pronajímatelka

„bytu č. 54, resp. bytové jednotky č. 1025/54, o velikosti 2+1 s lodžií a příslušenstvím, v desátém nadzemním podlaží bytového domu v N.,

– dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“, a „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhala (žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku /soudu prvního stupně/ dne 27. března 2014) určení, že počínaje dnem podání žaloby činí nájemné z předmětného bytu 5.300,- Kč měsíčně.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. ledna 2015, č. j. -153, určil, že nájemné z předmětného bytu činí počínaje dnem 27. března 2014 částku 4.440,- Kč měsíčně (výrok I.), ohledně další částky 860,- Kč měsíčně žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III., IV. a V.) a o vrácení složené zálohy (výrok VI.).

Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že byly splněny předpoklady pro stanovení (určení) nájemného z bytu soudem podle , , ve znění po novele provedené a ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), který aplikoval na zjištěný skutkový stav s odkazem na ustanovení , (dále jen „o. z.“). Žalobě však vyhověl jen zčásti, neboť – vycházeje ze znaleckého posudku znaleckého u I R A, spol. s r.o., (dále jen „znalecký posudek“) – dospěl k závěru, že obvyklé (tržní) nájemné z předmětného bytu dosahovalo od března 2014 výše 4.440,- Kč měsíčně a nikoli žalobkyní požadovaných 5.300,- Kč měsíčně.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2015, č. j. -177, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, který – byť rovněž s odkazem na ustanovení § 3074 odst. 1 o. z. – posuzoval (na rozdíl od soudu prvního stupně) podle § 2249 o. z., jde-li o určení nájemného z bytu soudem do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu (§ 2249 odst. 3 věta třetí o. z.). V této souvislosti však konstatoval, že

„právní úprava účinná od 1.1.2014 se v základních rysech s předchozí úpravou shoduje“

, a proto podle jeho názoru použití předchozí právní úpravy obsažené v ustanovení § 696 obč. zák. nemělo zásadní vliv na správnost rozsudku soudu prvního stupně. Z důvodů uvedených v napadeném rozsudku pak pokládal za správné rovněž právní názory, které na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud prvního stupně.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “), neboť otázka vymezení pravidel, podle nichž musí soud postupovat při určení výše nájemného z bytu, byla v poměrech dřívější právní úpravy v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a v napadeném rozhodnutí se odvolací soud od tohoto řešení v konečném důsledku neodchýlil přesto, že uplatněný nárok nesprávně (viz posléze uvedený výklad) posoudil podle právní úpravy učiněné od 1. ledna 2014.

V návaznosti na právě uvedené dovolací soud zdůrazňuje, že práva a povinnosti účastníků týkající se úpravy nájemného z bytu posuzoval ve smyslu § 3074 odst. 1 věty první za středníkem o. z. podle dosavadních právních předpisů, tedy výhradně podle § 696 odst. 2 až 4 obč. zák. Proces zvyšování nájemného z bytu byl zákonem (viz § 696 odst. 2 obč. zák.) upraven jako dvoufázový, tj. nejprve vyjednávání účastníků nájemního vztahu o zvýšení nájemného podle písemného návrhu pronajímatele doručeného nájemci (§ 696 odst. 2 věta první a druhá obč. zák.) a poté v případě jeho neúspěchu – avšak jen na návrh pronajímatele podle § 696 odst. 2 věty třetí obč. zák. – řízení o určení nájemného soudem (§ 696 odst. 2 věta čtvrtá a pátá obč. zák.). Byl-li – jako v daném případě – takto upravený (dvoufázový) proces zahájen (doručením hmotněprávního návrhu pronajímatele podle § 696 odst. 2 věty první obč. zák.) před 1. lednem 2014, dokončí se podle dosavadních právních předpisů i v tomto (hraničním) případě, že právo, aby výši nájemného z bytu určil soud, vzniklo pronajímateli až po uvedeném datu, jako tomu bylo i v projednávané věci. V posuzovaném případě byl proces zvyšování nájemného z bytu zahájen v době do 31. prosince 2013, a to hmotněprávním písemným návrhem pronajímatelky (učiněným dne 25. října 2013 podle § 696 odst. 2 věty první obč. zák.), který byl žalované doručen dne 29. října 2013 a který nebyl akceptován. S přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v předchozí části tohoto odstavce, se musí následné soudní řízení o návrhu pronajímatelky na zvýšení nájemného „dokončit“ podle dosavadních předpisů (podle § 696 odst. 2 věty třetí a čtvrté obč. zák.), jelikož žalobkyně v něm uplatnila právo vyplývající z neúspěšného vyjednávání účastníků nájemního vztahu započatého v době do 31. prosince 2013 (viz § 3074 odst. 1 věta první za středníkem o. z.). Jelikož dřívější právní úprava zvyšování nájemného soudem se řídila obdobnými pravidly jako nynější právní úprava (§ 696 odst. 2 věty čtvrtá a pátá obč. zák. a § 2249 odst. 3 věta třetí o. z.), nemohla nesprávná aplikace hmotněprávního předpisu odvolacím soudem způsobit nesprávnost jeho rozhodnutí. Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že bude-li se řízení o zvýšení nájemného soudem řídit dosavadními předpisy, je vyloučena aplikace ustanovení , na něž se dovolatelka odvolávala v dovolání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2015, sp. zn. ).

Vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám však především nelze ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle a odst. 1 však dovolatelka právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnila, a sice dovolacími námitkami, jimiž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku), z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro závěr, že obvyklé nájemné z předmětného bytu činí od března 2014 částku 4.440,- Kč měsíčně. Uvedené přitom v plném rozsahu platí také ve vztahu k dovolací výtce, že

„výše navrženého nájemného v částce 5.300,- Kč měsíčně odpovídá cenám předepsaným na cenové Mapě nájemného zveřejněné Ministerstvem pro místní rozvoj ČR“

. Údaje dříve poskytované zmíněnou „mapou“ totiž nebyly právně závazné; nadto šlo o údaje toliko „orientační“ (přehledové) a tudíž ne zcela směrodatné. Jestliže tedy odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl na základě učiněných skutkových zjištění (svědčících mimo jiné i o zhoršené kvalitě bytu) k závěru, že úroveň obvyklého nájemného ze srovnatelných bytů byla v příslušném místě a čase nižší než udávala dotčená cenová mapa pro byty ve standardním technickém stavu, šlo o úsudek, který učinil v rámci zjišťování skutkového stavu a nikoli při jeho právním posouzení.

K dovolacím námitkám podřaditelným pod (způsobilý) dovolací důvod podle lze uvést následující.

Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že při úpravě (zde zvýšení) nájemného podle § 696 odst. 2 až 4 obč. zák. nelze zohledňovat sociální poměry nájemce bytu. Je tomu tak proto, že pro určení (změnu) nájemného z bytu (konstitutivním) rozhodnutím soudu (pro futuro) je – v poměrech právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních – rozhodující jen to, že takto stanovená výše nájemného respektuje vůli žalobce vyjádřenou v žalobním návrhu (soud je omezen žalobním návrhem v tom smyslu, že jej nemůže překročit) a jím vymezený předmět řízení (soud nesmí z podnětu žaloby na zvýšení nájemného rozhodnout o jeho snížení a naopak z podnětu žaloby na snížení nájemného rozhodnout o jeho zvýšení) a odpovídá podmínkám na trhu s byty, které v době podání žaloby panovaly v místě, kde se předmětný byt nachází (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. dubna 2015, sp. zn. , a z 18. listopadu 2015, sp. zn. ). V uvedených souvislostech však odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) nelze vytknout jakékoli pochybení. Při úpravě (zvýšení) nájemného z předmětného bytu totiž nepřihlížel k sociálním důvodům na straně žalované, jak se dovolatelka snaží v dovolání podsouvat, nýbrž výši nájemného stanovil na podkladě znaleckého posudku, jenž její osobní poměry nebral nikterak na zřetel. Při právním posouzení věci se přitom náležitě vypořádal také s probíhající rekonstrukcí předmětného domu a nic na tom nemění, že z příčin rozvedených v rozsudku soudu prvního stupně (jehož právní názory dále rozvinul) ji pro úpravu nájemného z bytu nepovažoval za rozhodnou. Nelze tudíž hovořit o tom, jak v této souvislosti nesprávně činí dovolatelka, že

„soudy se nezabývaly skutečností, že zvýšené nájemné není žalobcem požadováno pouze za dobu minulou, ale taktéž a zejména, za dobu současnou a budoucí“

. Navíc i podle přesvědčení dovolacího soudu lze při změně nájemného z bytu postupem podle § 696 odst. 2 až 4 obč. zák. vycházet pouze z aktuálního (prokázaného) a nikoli (též) budoucího (hypotetického) stavu bytu. Zbývá již jen dodat, že poukázala-li dovolatelka rovněž na to, že

„v důsledku dokončení revitalizace domu čp. 1025 dochází ke značnému zlepšení celkových podmínek bydlení v domě“

, učinila tak až v dovolání, čímž zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot ( ).

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2016JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu