Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5065/2015

30 Cdo 5065/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7,zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 114 999,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 114 999,54 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. , ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 1 666,66 Kč), ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 3 333,32 Kč), ČTÚ-103 290/2010, (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 4 999,98 Kč), ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 6 666,64 Kč), ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 9 999,96 Kč), ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 11 666,62 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. -60, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. , ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 114 999,54 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba co do konstatování, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. , ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v , bylo porušeno právo žalobkyně na rozhodnutí věci v zákonem stanovené lhůtě, ve výroku II odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a ve výroku III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení sp. zn. , ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 345/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 není přípustné s ohledem na ustanovení , neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč (viz výše).

K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což není.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 19. dubna 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu