Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
C462282094A65D7DC1257FF0003BF8B5.html
HTML · 12.42 KB
No categories available
21 Cdo 426/2016
21 Cdo 426/2016
U S N E S E N Í
P. K.
P-transport s. r. o.
se sídlem v Broumově - Velké Vsi, Dvořákova č. 339, IČO 25947249, zastoupenému JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská č. 5/49, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 139/2011 , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. září 2015, č. j. 25 Co 356/2013 -402, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2015, č. j. 25 Co 356/2013 -402, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 2. 2013, č. j. 8 C 139/2011 -288, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 21 Cdo 2388/2014 -374 (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která je
použitelná rovněž při aplikaci zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 29. 12. 2011, jímž se řídí projednávaná věc – dále jen „zák. práce“
[k výkladu pojmu soustavné méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce
srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1992, sp. zn. 6 Cdo 1/92 , uveřejněný pod č. 52/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000 , uveřejněný pod č. 56/2003 v časopise Soudní judikatura; k povinnosti zaměstnavatele písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3140/2005 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3693/2012 ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v jeho rozsudku ze dne 24. 6. 2015, č. j. 21 Cdo 2388/2014 -374, přehlíží, že v citovaném rozsudku se dovolací soud vyjadřoval pouze k tomu, zda konkrétně označená jednání mohou být (svou povahou) zaviněná či nezaviněná, nikoliv však k tomu, zda uvedené konkrétní povinnosti vyplývaly z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci a zda (případně které z nich) byly žalobcem porušeny.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu