Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 58/2016

11 Tdo 58/2016-30

U S N E S E N Í

V. H.,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

s e

dovolání obviněného V. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. ,

byl V. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku zčásti ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a k peněžitému trestu ve výměře dvou set denních sazeb ve výši 1 000 Kč. Pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby, nejméně však od jarních měsíců roku 2013, do zadržení policejním orgánem dne 4. 12. 2013 v objektu Farmy H. v budově bývalého kravína v obci S. č. p. …, okr. H. K., Královéhradecký kraj, společně s již odsouzeným V. H., skrytým vnitřním způsobem za využití botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků a substrátů, soustavy elektrorozvodných desek, předřadníků, výbojkových svítidel, ventilačních potrubí, vzduchotechniky, odvlhčovače a elektrických čerpadel, pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek celkem 378 rostlin konopí setého indického průměrné výšky 50 cm v úmyslu získat vysoce vyšlechtěné odrůdy rostlin konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jejich následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž z pěstovaných rostlin by bylo možno získat drogu marihuanu v množství nejméně 22 680 gramů v podobě sušiny s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu nejméně 2 721,6 gramů, za uvedených podmínek již dopěstovali, sklidili a usušili blíže nezjištěné množství rostlin konopí setého indického, z nichž získali drogu marihuanu v množství 8 660 gramů v podobě sušiny s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu 517,9 gramů, takto jednali v rozporu s ustanovením , o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, tvořící přílohu č. 3 k , o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách tvořícího přílohu č. 5 k , o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. ,

podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu

podal obviněný

prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ivana Brože

dovolání

.

Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný namítl, že se nedopustil žádného jednání, které by bylo podřaditelné pod skutkovou podstatu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Připomněl, že v předchozím řízení byl nejprve soudem prvního stupně zproštěn obžaloby, toto rozhodnutí však bylo vrchním soudem zrušeno a v novém řízení byl odsouzen, aniž by byly zjištěny nové skutečnosti. Nalézací soud měl o jeho vině od počátku důvodné pochybnosti. Jeho otec se k pěstování marihuany plně doznal a vysvětlil, jak se mohly stopy obviněného dostat na předměty, které byly zajištěny v pěstírně. I kdyby pak mělo být uvažováno o jeho vině, neexistují důkazy, že na jednání participoval ve stejném rozsahu jako jeho otec. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. , a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil

nejvyšší státní zástupce

prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Obviněný pouze setrvává na své skutkově zaměřené obhajobě v tom směru, že o provozu pěstírny nevěděl a provedené důkazy o jeho vině nesvědčí. Takto formulované námitky však představují pouhou polemiku s hodnotící činností soudů ve vztahu k provedeným důkazům. Státní zástupce se pak rozhodně neztotožňuje s názorem obviněného, že po předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo ke změně důkazní situace. Naopak je zřejmé, že vrchní soud ve svém kasačním rozhodnutí zavázal soud prvého stupně k doplnění dokazování tak, aby odpovídalo všem hlediskům vyplývajícím z ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tj. zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Nalézací soud pak uvedené pokyny bezezbytku splnil, přičemž právě po doplnění skutkových zjištění na podkladě řádného hodnocení provedených důkazů nově rozhodl o vině obviněného. Hodnotící činnost soudů pak zcela odpovídala zákonným mezím volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

Po novém a podrobnějším výslechu původně spoluobviněného V. H. staršího v postavení svědka a jeho zhodnocení tak soudy podle státního zástupce správně dospěly k závěru, že konstantní obhajoba dovolatele byla vyvrácena. Třebaže se svědek H. starší (z lidského hlediska pochopitelně) pokoušel při své výpovědi podpořit obhajobu svého syna, nelze přehlédnout, že po logickém rozboru tohoto nového důkazu v konfrontaci zejména s podrobnou výpovědí svědka L. a s důkazy provedenými již v předchozí fázi řízení, nemohla jeho výpověď obstát. Přitom právě poznatky svědka L. podle státního zástupce přesvědčivě dokládají, že tvrzení dovolatele o v podstatě náhodném výskytu jeho stop v pěstírně je z praktického hlediska vyloučeno. Dle názoru státního zástupce je tak závěr o vině obviněného V. H. založen na komplexním posouzení uzavřeného řetězce byť nepřímých důkazů. V žádném případě pak nelze hovořit o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Jak správně uvedl i státní zástupce, soud prvního stupně na základě pokynů odvolacího soudu opakovaně a podrobněji vyslechl otce obviněného, jehož výpověď konfrontoval s dalšími důkazy, přičemž dospěl k závěru, že vina obviněného byla prokázána. Pokud jde o subjektivní stránku, tedy konkrétně vědomí obviněného o rozsahu trestné činnosti, to z napadených rozhodnutí rovněž vyplývá. Při daném uspořádání pěstírny si lze sotva představit, že by obviněný, který se v ní (jak vyplývá ze skutkových zjištění) pohyboval a na pěstování rostlin se podílel, neměl představu o jejich množství a tomu odpovídajícím množství drogy, kterou z nich lze získat.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. května 2016

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu