Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4766/2015

30 Cdo 4766/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně ALANTI, a.s., identifikační číslo osoby 25936361, se sídlem v Hradci Králové, Smetanovo nábřeží 20a, zastoupené JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 274, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 104 118 169,90 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. -145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 104 118 169,90 Kč.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Společnost Star – Pack, spol. s r.o. se účastnila řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“). Smlouvou ze dne 13. 7. 2012 postoupila tato společnost pohledávku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení na žalobkyni. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne závěr, dle kterého je právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem právem ryze osobní povahy, jež smrtí fyzické osoby (zánikem právnické osoby) zaniká, a tudíž je jeho postoupení vyloučeno dle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to zda ustálená judikatura, z níž plyne nepostupitelnost žalované pohledávky, je aplikovatelná i na právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka namítá, že soudy nižších stupňů měly věc posoudit v souladu s platnou právní úpravou v době rozhodování. , (dále jen o. z.), umožňuje za zákonem stanovených okolností zcizení i osobnostního práva. Žalobkyně je se svou právní předchůdkyní natolik personálně spjata, že postoupením pohledávky došlo k postoupení veškerých práv, tedy i práva na náhradu nemajetkové újmy. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Ve vztahu k časové působnosti právní úpravy, dle níž byla soudy nižších stupňů věc posuzována, dovolatelka nevymezuje žádnou právní otázku, přičemž z dovolání je zřejmé, že se dovolatelka domnívá, že soudy nižších stupňů měly aplikovat takovou právní úpravu, která byla platná a účinná ke dni jejich rozhodování. Časovou působnost je však nutné posoudit v souladu s přechodnými ustanoveními, tedy konkrétně ve vztahu k o. z. a obč. zák. dle § 3028 a násl. o. z. Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle obč. zák., neboť k postoupení pohledávky dle skutkových zjištění soudu prvního stupně mělo dojít v roce 2012, tedy jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí tudíž na vyřešení výše specifikované otázky nezávisí, neboť právní úprava účinná od 1. 1. 2014 se na projednávanou věc dle výše uvedeného nevztahuje. Daná otázka přípustnost dovolání dle nezakládá.

Dovolací soud z výše uvedeného důvodu dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. 5. 2016

JUDr. František Ištvánek předseda senátu