Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5457/2015

32 Cdo 5457/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Lesostavby Třeboň a.s., se sídlem v Třeboni, Novohradská 226, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47239328, zastoupené Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, proti žalované Správě Národního parku Šumava, se sídlem ve Vimperku, 1. máje 260/19, PSČ 385 01, identifikační číslo osoby 00583171, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, o zaplacení 1 836 039 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2015, č. j. -230, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 2. 2015, č. j. -195, ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 836 039 Kč se smluvním úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Žalovaná jako objednatelka uzavřela s žalobkyní jako zhotovitelkou dne 16. 12. 2010 smlouvu, jež je podle svého obsahu smlouvou o dílo podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Předmětem smlouvy bylo zhotovení stavby „Informační centrum – soví voliéry B. L.“. Účastníci si ve smlouvě (body 5.2 a 5.3) sjednali průběžné hrazení ceny díla a zádržné (pozastávku). Žalobkyně vystavila žalované dvě faktury (č. 3336 a 3000) a následně žalovanou požádala o uvolnění pozastávek. Žalovaná však žalobkyni neuhradila ničeho ani na předmětné faktury ani na zádržné. Z důkazů provedených soudem prvního stupně podle odvolacího soudu vyplynulo, že dílo bylo žalobkyní řádně provedeno a dne 18. 10. 2012 protokolárně předáno žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek provést dílo podle shora uvedené smlouvy a rovněž že splnila ve smlouvě sjednané podmínky pro fakturaci provedených prací a vydání zádržného.

Odvolací soud dále uvedl, že u podepsanou účastníky dne 20. 7. 2012 (nazvanou „Obchodní podmínky – smlouva o dílo – dodatek č. 5“) posoudil podle jejího obsahu jako samostatnou, na smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 nezávislou smlouvu o dílo. Podle odvolacího soudu nelze z této y dovodit, že by se jí měnilo ujednání účastníků ve smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 o výši ceny díla a způsobu jejího placení, ani že by došlo ke zrušení závazků žalované ze smlouvy o dílo uzavřené dne 16. 12. 2010.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil u nazvanou „Obchodní podmínky – smlouva o dílo – dodatek č. 5“ jako samostatnou a na smlouvě o dílo ze dne 16. 12. 2010 nezávislou smlouvu o dílo se samostatným plněním.

Dovolatelka namítla, že tato nemůže představovat samostatnou smlouvu o dílo. Jednalo se pouze o dodatek ke smlouvě o dílo uzavřené dne 16. 12. 2010, jímž byly sjednány toliko sanační práce na samostatném díle dojednaném právě smlouvou o dílo ze dne 16. 12. 2010. Tyto sanační práce je proto třeba pokládat za součást plnění podle shora uvedené smlouvy. To vyplývá nejen z formulace základního ujednání předmětného dodatku, nýbrž i z okolností, za kterých byl tento dodatek sjednán. Podle dovolatelky byla tímto dodatkem nahrazena veškerá ujednání citované smlouvy o dílo, která byla ke dni uzavření tohoto dodatku mezi stranami sporná, a jedná se tedy spíše o dohodu o narovnání.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními i skutkovými závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalované bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle (dále též jen „ “) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s přípustností dovolání neuvedla ničeho.

Vytýkaný nedostatek dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), již uplynula (srov. větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, podle ustanovení , odmítl pro vady.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho výrok o nákladech řízení.

Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání i v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výroku o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části podle ustanovení odmítl pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. 5. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu