Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4959/2015

23 Cdo 4959/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ASO Centrum spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Libiš, PSČ 277 11, Mělnická 224, identifikační číslo osoby 42738997, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Jednořadá 1051/53, proti žalovaným 1) Ing. M. Č. a 2) TAX - Consult, s.r.o., se sídlem Litoměřice, Liberecká 778/10, PSČ 41201, identifikační číslo osoby 25410920, oběma zastoupeným JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 10, Baškirská 1404/1, o zaplacení 5 221 460 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání Ing. P. F., zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zámecké 457/5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2014, č. j. -554, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 30. 10. 2013, č. j. -467, rozhodl, že návrh Ing. P. F. a Ing. J. V., na jejich přistoupení do řízení, jako vedlejších účastníků na straně žalobkyně, se zamítá.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 4. 2014, č. j. -554, potvrdil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 10. 2013, č. j. -467, ve znění: Vedlejší účastenství Ing. P. F. a Ing. J. V. na straně žalobkyně se nepřipouští. Krajský soud v Ústí nad Labem (jako soud odvolací) napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích (soudu prvního stupně) potvrdil, avšak s odlišným zněním výrokové části, odpovídající dikci , (dále jen „ “), neboť podle uvedeného ustanovení lze rozhodnout pouze o přípustnosti vedlejšího účastenství, a nikoliv o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že u vedlejších účastníků není dán právní zájem na vítězství žalobkyně ve smyslu Podle odvolacího soudu nelze pojem právního zájmu na výsledku řízení užitý v uvedeném ustanovení vykládat natolik extenzivně, aby se tento zájem odvozoval toliko od ekonomického zájmu vedlejších účastníků, který má v případě úspěchu žalobkyně ve sporu spočívat v lepší možnosti uspokojení jejich tvrzeného majetkového nároku vůči žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, podle níž mají získat pohledávku vůči žalobkyni. Odvolací soud uvedl, že z povahy předmětu řízení vyplývá, že výsledkem řízení, ať již ve prospěch či neprospěch žalobkyně nebudou nijak přímo dotčena práva a povinnosti vedlejších účastníků, ani dotčeno jejich právní postavení, když výsledek řízení může mít pro ně jen hypotetický dopad do možnosti uspokojení jejich tvrzené pohledávky.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí vedlejší účastník na straně žalobkyně Ing. P. F. dovoláním, který přípustnost dovolání spatřuje v naplnění předpokladů , neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny:

1. Otázka existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení za situace, kdy v případě úspěchu žalobkyně ve sporu získá žalobkyně peněžité plnění anebo alespoň vykonatelnou pohledávku vůči žalovaným, tedy majetek, z něhož může být pohledávka vedlejších účastníků, kterou mají vůči žalobkyni, uspokojena.

2. Otázka náležitostí pohledávky vedlejších účastníků (případného promlčení pohledávky) za situace, kdy ustanovení nijak neomezuje časový prostor pro vstup vedlejšího účastníka do řízení.

Podle dovolatele odvolací soud nesprávně tyto otázky posoudil, dospěl-li k závěru, že není dán právní zájem vedlejších účastníků na straně žalobkyně na vítězství žalobkyně. Podle dovolatele je zřejmé, že pokud žalobkyně získá v tomto sporu peněžité plnění anebo alespoň vymahatelnou pohledávku vůči žalované, může být pohledávka vedlejších účastníků uspokojena, a naopak, při neúspěchu žalobkyně v tomto řízení bude vymahatelnost jejich pohledávky vůči žalobkyni fakticky nemožná, jelikož společnost žalobkyně je v likvidaci, patrně bez jakéhokoli majetku. Dovolatel je přesvědčen, že pro vstup vedlejšího účastníka do řízení nemůže být rozhodná ani otázka případného promlčení pohledávky vedlejších účastníků vůči žalobkyni.

Dovolatel rovněž namítá, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, ale ve skutečnosti rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, čímž podle dovolatele postupoval v rozporu s možnostmi, jaké připouští pro potvrzení a změnu rozhodnutí .

Dovolatel navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále též jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. Sbírky, kterým se mění Sbírky, ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem ( a ), se zabýval přípustností dovolání.

První otázka vymezená dovolatelem byla dovolacím soudem již řešena v rozhodnutí ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle , se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, a že pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby aplikaci ustanovení nepostačuje. Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s uvedeným rozhodnutím, dovodil-li, že pojem právního zájmu na výsledku řízení užitý v uvedeném ustanovení nelze vykládat natolik extenzivně, aby se tento zájem odvozoval toliko od ekonomického zájmu vedlejších účastníků, který má v případě úspěchu žalobkyně ve sporu spočívat v lepší možnosti uspokojení jejich tvrzeného majetkového nároku vůči žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, podle níž měli získat pohledávku vůči žalobkyni. Odvolací soud správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu dovodil, že z povahy předmětu řízení vyplývá, že výsledkem řízení, ať již ve prospěch či neprospěch žalobkyně nebudou nijak přímo dotčena práva a povinnosti vedlejších účastníků, ani dotčeno jejich právní postavení.

Nejvyšší soud se již nezabýval další otázkou položenou dovolatelem, otázkou náležitostí pohledávky vedlejšího účastníka, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu není založeno.

Namítá-li dovolatel nesprávný procesní postup odvolacího soudu, je třeba konstatovat, že podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, a případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání Ing. P. F. není podle přípustné, a proto jej podle ustanovení věty první odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu