Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4906/2015

20 Cdo 4906/2015

U S N E S E N Í

Bohemia Faktoring, s. r. o.

OVOCE – ZELENINA PRAHA s. r. o.

, se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 381/1, identifikační číslo osoby 27261069, pro 145 075,34 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 20716/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. , takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. , a usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 EX 20716/10-20,

se ruší

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 EX 20716/10-20, návrh oprávněné na vydání rozhodnutí, aby na její místo do řízení vstoupila společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., se sídlem na Seychelských ostrovech, Victoria, Mahé, Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, registrační číslo osoby 008477, zamítl, nařízenou exekuci k návrhu oprávněné podle ustanovení exekučního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 za užití ustanovení zastavil, oprávněné uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč nejpozději do tří dnů po právní moci tohoto usnesení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že návrhu oprávněné o procesním nástupnictví nevyhověl, protože připuštěním vstupu nového účastníka do řízení by byla porušena zásada spravedlivého procesu a zásada úspěchu ve věci. K návrhu oprávněné došlo v okamžiku, kdy exekuce „bude nepochybně zastavena, s čímž budou spojeny výroky o povinnosti dosavadního oprávněného hradit náklady exekuce, přičemž solventnost nového oprávněného“, který je cizozemským subjektem, nebyla osvědčena. Oprávněná v podání ze dne 1. prosince 2014 navrhla zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, tj. podle ustanovení Soudní exekutor však dospěl k závěru, že oprávněná ve svém návrhu na zastavení exekuce zastírá skutečný důvod zastavení exekuce, jímž je nevykonatelnost exekučního titulu, kterým v této věci je rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky [ustanovení ]. Soudní exekutor proto vyhověl návrhu oprávněné na zastavení exekuce. O nákladech exekuce však rozhodl tak, že procesní zavinění na zastavení exekuce spočívá na oprávněné, protože nezachovala potřebnou míru pečlivosti, neboť i přesto, že byla srozuměna s bezvýsledností exekuce a nevykonatelností exekučního titulu, odkoupila vymáhanou pohledávku „za sníženou cenu za účelem zisku“, když měla a mohla předpokládat, že exekuce bude ve smyslu ustanovení zastavena.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím odmítl odvolání oprávněné proti výroku II. usnesení ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 EX 20716/10-20, kterým soudní exekutor zastavil exekuci, ve zbývajících výrocích usnesení potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu bylo odvolání proti výroku o zastavení exekuce podáno osobou, která není k odvolání oprávněna, neboť návrhu oprávněné na zastavení exekuce bylo zcela vyhověno, proto odvolání proti tomuto výroku odmítl. Uzavřel, že pokud oprávněná nejprve podala návrh na vstup nového účastníka do řízení a dříve, než bylo rozhodnuto o tomto procesním nástupnictví, navrhla zastavení exekuce, je zřejmé, že „pod tento návrh je subsumováno i zpětvzetí návrhu na jeho záměnu, když je zjevné, že po zastavení exekuce by již takové rozhodnutí bylo bezpředmětným“. Závěrem odkázal na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž rozhodčí doložka, která svěřuje určení rozhodce právnické osobě, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je neplatná pro rozpor s § 39 obč. zák. Stejně jako soudní exekutor dále v případě nákladů řízení uzavřel, že zavinění na zastavení exekuce lze klást k tíži oprávněné, v tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvádí, že postup soudního exekutora je šikanózní, vedený zřejmým úmyslem dosáhnout zisku na úkor oprávněné, resp. přenést náklady neúspěšně prováděných exekucí na ní. Dovolatelka namítá, že se zastavením exekuce z jiného důvodu než pro nemajetnost povinné nikdy nesouhlasila a nesouhlasí. Oprávněná navrhla zastavení exekuce pro nemajetnost ve smyslu ustanovení Soudní exekutor však o zastavení exekuce rozhodl z důvodu podle ustanovení odst. a) , aniž by k tomu měl souhlas oprávněné ve smyslu ustanovení exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, čímž překročil svou pravomoc, protože případně měl o zastavení exekuce požádat exekuční soud. Dovolatelka dále namítá, že dříve než soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce, mělo být pravomocně rozhodnuto o změně, resp. o zamítnutí návrhu na změnu účastníka. V tomto směru poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2010, sp. zn. . Dále poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , z něhož vyplývá, že nevyhovění návrhu na vstup nového účastníka do řízení může dojít výjimečně, musí být prokázáno porušení dobrých mravů a musí být prokázáno, že se jedná o zneužití procesních předpisů. Skutečnost, že společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. je cizozemským subjektem, je pro učinění závěru o zamítnutí návrhu na vstup nového účastníka do řízení nedostatečné. Oprávněná nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení. Uvedla, že v době podání návrhu na nařízení exekuce neporušila žádnou právní povinnost, svůj názor uplatnila v souladu s tehdejší rozhodovací praxí soudu, k jejíž změně došlo až později. Závěrem navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, případně aby změnil rozhodnutí soudního exekutora tak, že návrhu oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení se vyhovuje, nařízená exekuce se k návrhu oprávněné podle ustanovení exekučního řádu ve spojení s ustanovením zcela zastavuje, soudní exekutor je povinen oprávněné uhradit náklady právního zastoupení a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud jednak odložil vykonatelnost usnesení soudního exekutora.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. , a část první, čl. II, bod 2. ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ).

V posuzované věci oprávněná ve smyslu ustanovení podáním ze dne 16. 10. 2014 navrhla vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení. Procesní nástupce oprávněné v tomtéž podání vyslovil podle ustanovení souhlas se svým vstupem do řízení na místo dosavadní oprávněné. Ještě před tím, než o tomto návrhu soudní exekutor rozhodl, oprávněná podáním ze dne 1. 12. 2014 navrhla zastavení exekuce pro nemajetnost povinné podle ustanovení , na základě kterého soudní exekutor usnesením ze dne 12. 12 2014, č. j. 103 EX 20716/10-20, návrh oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení zamítl a současně s tím mimo jiné zastavil nařízenou exekuci.

Jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté, co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, ještě před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. ). Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo najisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, rozhodnout o návrhu (případně již původní) oprávněné na zastavení exekuce.

V usnesení ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. (jež je k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

), Nejvyšší soud přijal mimo jiné závěr, že rozhoduje-li soudní exekutor o návrhu na zastavení exekuce podaném oprávněnou, je povinen návrh doručit povinné osobě. Zákon přitom neumožňuje soudnímu exekutorovi zastavit exekuci z jiného důvodu, než který uplatnil navrhovatel či s nímž souhlasila osoba oprávněná; takovou možnost má jen exekuční soud. Protože postup soudního exekutora, resp. závěry odvolacího soudu nejsou správné, nezabýval se dovolací soud již otázkou vykonatelnosti exekučního titulu, protože její vyřešení je v této fázi irelevantní.

K návrhu oprávněné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. ). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).

Protože právní názory odvolacího soudu nejsou správné, Nejvyšší soud postupoval podle , odst. 2 a napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soudní exekutor nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu